Zpráva JEDNÁNÍ O DOHODĚ CETA

Více demokracie pro Evropu a nová hvězda evropské levice

Valonské veto smlouvy o volném obchodu mezi EU a Kanadou možná jednou provždy změní způsob vyjednávání obchodních dohod. Klíčovou roli v jednáních sehrálo přesvědčení a síla osobnosti valonského premiéra Paula Magnetta.

Zveřejněno dne 13 ledna 2017 v 11:46

EU a Kanada podepsaly 30. října v Bruselu Komplexní hospodářskou a obchodní dohodu (CETA), díky které vznikne mezi EU a Kanadou zóna volného obchodu. Podpisu dohody však předcházely dva týdny bouřlivých debat, které odstartoval valonský parlament, jenž se dohodu rozhodl vetovat.
Valonské veto je nepředvídaným důsledkem vyspělosti belgického federalismu, podporovaného vlámskými nacionalisty, kteří však paradoxně hlasovali pro rychlé přijetí CETA. Valonští poslanci text dohody během minulého roku důkladně prozkoumali za pomoci právních znalců a konzultovali ho s občany. Jak uvedl socialistický premiér Paul Magnette, poslanci po tomto zkoumání došli k závěru, že dohoda neobsahovala dostatečné záruky v oblasti zemědělství, ochrany občanů, životního prostředí a práva. Evropští spotřebitelé a společnosti by se totiž podle dohody řídili kanadskými obchodními standardy, které jsou nižší než ty evropské.
Konkrétně pak měli Valoni obavy ze zavedení společného systému rozhodčích soudů pro urovnávání vztahů mezi investorem a státem (ISDS, v rámci smluv s rozvíjejícími se zeměmi s „nedůvěryhodným“ justičním systémem), které by měly sloužit k řešení sporů mezi nadnárodními společnostmi a státy. ISDS by umožňovaly nadnárodním společnostem, které investovaly v některé ze zemí dohody, aby si v případě, že daná země přijme politiku poškozující jejich zájmy, přizvaly sbor nezávislých soudců (znalců, právníků a dalších), kteří by ve věci rozhodli. Systém ISDS by platil pro 21 z 28 členských zemí Evropské unie, které nemají s Kanadou žádný společný arbitrážní mechanismus, včetně Francie a Německa. Podobné opatření je také jedním z hlavních důvodů zablokování jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Spojenými státy (TTIP).
Poté, co Valoni dohodu vetovali, čelil premiér Magnette deset dnů silnému tlaku evropských lídrů − zejména francouzského socialistického prezidenta Françoise Hollanda a celé řady evropských komisařů. Dokonce i kanadský premiér Justin Trudeau, který je mezi Evropany velmi oblíbený, řekl do telefonu svému belgickému protějšku Charlesi Michelovi, že se Kanaďané stydí za to, že jejich země začala být označována za „Trojského koně Spojených států.“ Trudeau, který je stejně jako Charles Michel zastáncem politického liberalismu, již několikrát vyhrožoval, že od jednání odstoupí. Do Namuru, kde sídlí valonská vláda, vyslal dokonce i kanadskou ministryni zahraničního obchodu Chrystii Freelandovou. Ta se však po několikahodinovém vyjednávání vrátila domů s prázdnou.
I přes veškerý tlak a ultimátum, které Magnettovi dala Evropská komise a rada, si valonský premiér, jemuž se ostatně také přezdívá Wallonix (podle nezdolných Galů z Asterixe a Obelixe), tvrdě trval na svém. To hlavně díky podpoře, kterou mu vyjádřil lídr socialistické strany a bývalý premiér Elio Di Rupo a koaliční partneři zastupující většinu frankofonních občanů Belgie . Tisíce povzbudivých zpráv mu také přišly emailem a prostřednictvím sociálních sítí. Právní poradci valonské vlády na textu dohody pracovali až do brzkého odpoledne 27. října, kdy belgická vláda oznámila, že se jí s Valonskem podařilo dohodnout. To už ale bylo příliš pozdě na to, aby text za účasti 28 hlav států a předsedů vlád členských zemí přiletěl do Bruselu podepsat Trudeau.
Následující den pak byla dohoda schválena federálním parlamentem a Trudeau ji společně předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem podepsal v neděli 29. října. Zatímco původní znění dohody CETA zůstalo nedotčené, jednatelé ho doplnili o tři právně závazná interpretační prohlášení týkající se ochrany občanů a zemědělského dovozu. ISDS byl nahrazen systémem stálých soudů, takzvaným systémem soudů pro investice (ICS), ve kterých budou rozhodovat státem jmenovaní soudci. ICS také počítá se zavedením odvolacích soudů.
Všechny body CETA mohou odteď provizorně vstoupit v platnost s výjimkou ICS, vůči němuž belgická vláda vznesla námitku u Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku. Předtím než dohoda formálně nabude účinnosti, musí ji ratifikovat Evropský parlament (který tak zřejmě neučiní před koncem roku) a čtyřicet státních a regionálních parlamentů, do jejichž pravomocí spadá oblast obchodu. Tento proces může trvat i několik let a přinést s sebou další překvapení, zejména ze strany Německa, Lucemburska a Rakouska, kde jsou hnutí proti CETA a TTIP nejméně tak aktivní jako v Belgii a kde má opozice na regionální úrovni velký vliv.
Evropské instituce a belgická federální vláda nebyly schopny na tuto aféru adekvátně zareagovat a podcenily odhodlání (a připravenost) valonského premiéra Magnetta a jeho spojenců. Ignorovaly Magnettovy výhrady, které před více než rokem přednesl Evropské komisařce pro obchod Cecilii Malströmové a belgické federální vládě. Přestože si Brusel s Namurem, hlavním městem Valonska, pravidelně vyměňoval informace týkající se společného jednání, Evropská komise a belgická federální vláda zahájily oficiální jednání až na poslední chvíli. Tato taktika, při níž se s blížícím se oficiálním deadlinem zvyšuje morální tlak na zúčastněné strany, obvykle funguje. Ale v Belgii, kde je balancování na hraně součástí politické kultury a kde se „dá jednat o všem, jen ne o jednání“, nezabrala.
Paul Magnette proto ze zápasu mezi trpasličím Valonskem se 3,6 miliony obyvatel a téměř celým zbytkem světa odchází jako suverénní vítěz. Šestačtyřicetiletý Magnette se stal ikonou sociální demokracie téměř ze dne na den poté, co přednesl inspirativní řeč před Valonským parlamentem. Ta se stala vzorem pro opozici bojující proti neoliberalismu a symbolem triumfu demokracie nad netransparentními a arogantními jednacími postupy v Evropě a ve světě.
Magnette do poliky přišel poměrně pozdě a je považován za přirozeného nástupce bývalého belgického premiéra Elia Di Rupa v čele belgické frankofonní socialistické strany. Na evropské politické scéně je poměrně neobvyklou osobností: jakožto oddaný eurofil je autorem řady knih o Evropské unii − mezi jeho díla patří například Contrôler l‘Europe, Pouvoirs et responsabilité dans l‘Union européenne, Une Europe des élites ? Réflexions sur la fracture démocratique de l‘Union européenne. a další. Nekomunikuje pouze prostřednictvím sloganů, ale aktivně se snaží zmenšit propast mezi občany EU a jejími institucemi, která je jedním z hlavních důvodů současné stagnace unie.
Ve své vizi otevřenosti a transparentnosti v evropské politické debaty se inspiruje Kantem a německým politickým filozofem Jürgenem Habermasem, se kterým se shoduje zejména v tom, že EU potřebuje lidštější politiku a osvětu, která by sblížila evropské instituce a občany. Díky svým nekompromisním přesvědčením zvládl Magnette odolat obrovskému tlaku, který na něj byl vyvíjen během týdnů bouřlivých debat a jednání o dohodě CETA. Jednání mu také poskytla příležitost vyzkoušet si své teorie o fungování evropské demokracie v praxi. Ty se již pokusil aplikovat ve městě Charleroi, kde žije převážně dělnická třída a kde je starostou od roku 2012. Charleroi se v posledních letech stalo symbolem postindustriálního úpadku Valonska a korupce místní socialistické strany. Magnette si z něj udělal vlastní politickou laboratoř poté, co se stal ministrem pro energii a životní prostředí a posléze v roce 2014 premiérem Valonska.
Spory okolo dohody CETA posloužily také jako připomínka toho, že státní parlamenty v západních demokraciích stále mohou a nadále musí mít hlavní roli – garantovat, že zákony budou v souladu s veřejnými zájmy a sbližovat občany a mezinárodní instituce. Celá aféra také pravděpodobně změnila způsob, jakým se budou v budoucnu projednávat obchodní dohody – i přesto, že evropské smlouvy umožňují Evropské komisi jednat jménem EU, už tak nejspíše nebude moci činit za zavřenými dveřmi, aniž by konzultovala postup jednání s parlamenty členských států a přihlížela k veřejnému mínění. A to je už sám o sobě krok k transparentnější a demokratičtější Evropě.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma