Antonio Tajani: „Průmysl by měl přinést oživení“

Zveřejněno dne 20 května 2013 v 14:05

Antonio Tajani je eurokomisařem pro průmysl, tedy krizí silně postižený sektor. Řada členských států k němu však upíná naději na hospodářské oživení. Během Mezinárodního novinářského festivalu v italské Perugii nám představil unijní recepty na oživení evropského hospodářství, svůj pohled na krizi, která sužuje Unii, a svůj vztah k občanům a k budoucnosti Evropy.

Pane Tajani, Evropa se v tuto chvíli nachází uprostřed krize a nezaměstnanost dosáhla v několika členských státech rekordní úrovně. Řada expertů upozorňuje na nízkou konkurenceschopnost evropských firem – s výjimkou těch německých – a slabou domácí poptávku. Jak lze tento trend zvrátit?
Politikou, která firmám umožní opět vyrábět. A to především díky usnadnění dostupnosti úvěrů a lepší platební morálce. Z tohoto důvodu Komise navrhla novou směrnici o o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, kterou přijalo už 18 členských států.
Tato směrnice a volnější interpretace paktu stability umožní splácet dluhy veřejných orgánů a díky tomu by se mělo v Evropě uvolnit do oběhu více než 180 miliard eur a uzavřít tak začarovaný kruh výroby a spotřeby. Je také třeba svěřit více pravomocí Evropské centrální bance (ECB): měla by hrát stejnou roli jako americký Federální rezervní systém (Fed). Její prezident Mario Draghi je na stejné vlnové délce a chce, aby ECB byla schopná se spravovat měnu v zájmu občanů.

Platové rozdíly mezi evropskými státy vytvářejí rozdíly v konkurenceschopnosti firem těchto států a podle některých názorů pokřivují konkurenci v rámci EU. Počítá EU se zásahem směrem k harmonizaci v této oblasti?
Konkurenceschopnost neohrožují mzdové rozdíly. Firmy v některých státech trápí příliš silný fiskální tlak. V tomto aspektu zasáhnout můžeme. Členské státy musí snížit fiskální zátěž, platit firmám a usnadnit jim přístup k úvěrům. V konečném důsledku se to promítne do lepších podmínek pro všechny pracovníky.

Rok 2012 byl černým rokem evropského automobilového průmyslu a lépe by autovýrobcům nemělo být ani letos – s výjimkou skupiny Volkswagen. Co dělá EU?
Spustili jsme třísložkový akční plán. Zaprvé jsme v příštím rozpočtu zdvojnásobili prostředky na výzkum a inovace v automobilovém sektoru. Zadruhé jsme přišli s „nenaivní“ obchodní politikou, která chrání zájmy automobilového průmyslu v rámci obchodních smluv. Třetí složkou je zjednodušení stávajících pravidel a vypracovávání nových pravidel či návrhů jen ve výjimečných případech jako například kvůli bezpečnosti silničního provozu. Cílem je nezvyšovat normativní – a tím i finanční – zátěž podnikatelů.

Newsletter v češtině

Má smysl podporovat automobilový sektor ve chvíli, kdy řada měst hodlá omezovat počet vozidel v provozu?
Tím, co nemá smysl, je omezovat výrobu vozů. Jde o to postupovat inteligentně: zdvojnásobení financování výzkumu a inovací se týká jen „zelených“ automobilů – elektromobilů a vozů na vodíkový pohon, tedy těch nejekologičtějších.
Odhaduje se, že na světě bude v roce 2050 zhruba 2,5 miliard vozidel. Dnes je jich zhruba 1,7 miliardy. Existuje tedy prostor pro vývoz a internacionalizaci. Například Fiat má továrny v Brazílii a jejich dobré výsledky firmě umožňují udržovat továrny v Itálii.

Kdy se bude Rada těmito návrhy zabývat?
Na konci června se bude konat zasedání Rady o konkurenceschopnosti, začátkem příštího roku bude zasedání o průmyslu, zaměřené více na průmyslové aktivity. Na konci roku bude zasedání o obraně. Po dlouhých letech, kdy se odsouval průmysl stranou, protože se političtí představitelé nadchli pro finance, vrací Evropa průmysl do popředí své hospodářské politiky. A to do té míry, že jsme si stanovili pro rok 2020 cíl v podobě 20% podílu výroby na hospodářské aktivitě EU. Dnes jsme někde kolem 16 %.

Desindustrializace, která v Evropě odstartovala v 80. letech se považuje za jednu z příčin hospodářské krize. Počítáte s nějakými opatřeními?
Desindustrializace byla obrovskou chybou. Potřebujeme modernější a konkurenceschopnější průmysl. K tomu je zapotřebí třetí průmyslové revoluce: po uhlí a ropě přišla řada na úspory energie, zelené zdroje energie a tzv. key-enabling technologies, průřezové technologie jako biotechnologie či nanotechnologie, které průmyslu umožňují dosáhnout excelence na světové úrovni.

Jaký názor na to mají vaši kolegové v Komisi? Myslím tím například eurokomisaře pro životní prostředí či výzkum.
S paní Hedegaardovou, komisařkou pro životní prostředí, jsme v naprostém souladu. Ambice snižovat emise CO2 je správná, ovšem nesmí se stát kontraproduktivní. Považuji tedy za správný 20% cíl [snížení emisí CO2 do roku 2020 o 20 % ve srovnání s rokem 1990], ale nemyslím si, že by bylo třeba tento cíl zvyšovat, jak někteří tvrdí. Pro evropské firmy by to znamenalo dodatečné náklady. Opouštěly by proto Evropu. Přicházeli bychom o pracovní místa a nakonec bychom bitvu proti klimatickým změnám prohráli, protože tyto firmy by životní prostředí znečišťovaly v jiných zemích, kde je přístup k vypouštění emisí CO2 volnější.

Z nejnovějšího Eurobarometru vyplývá poměrně znepokojivý propad důvěry Evropanů k evropským institucím. Jak si lze s touto neoblibou poradit?
Tato neobliba je důsledkem hospodářské krize. Evropané mají za to, že je to EU, kdo po nich vyžaduje oběti. Je třeba to zvrátit a také interpretovat volební výsledky v řadě členských států, kde se objevily protievropské nálady a odpor k euru. K tomu je potřeba změnit politiku a zaměřit je více na růst a reálnou ekonomiku. Dát stopku obětem a více pomáhat průmyslu, firmám a vnitřnímu trhu, jak to nedávno zdůraznil předseda Komise José Manuel Barroso. Úsporná opatření mají smysl jen tehdy, doplňují-li je prorůstová opatření.

Domníváte se, že v tomto ohledu komunikuje Komise efektivně a uspokojivě?
V tomto ohledu je ještě určitě co dohánět. Především, abychom byli schopni vysvětlovat, co děláme. Já sám hodně cestuji právě proto, že je důležité dávat vědět, co děláme. Například letos jsme zahájili iniciativu, jejíž cílem je setkávání EU a jejích občanů. Jde o setkání s Evropany na náměstích, radnicích atd.

Za rok se budou konat volby do Evropského parlamentu. Budete kandidovat?
Myslím, že ne. Počítám s dokončením mandátu [do října 2014].

Co soudíte o návrhu několika evropských politiků a intelektuálů, který od nich převzali evropští socialisté a demokraté: dát do čela kandidátky zároveň kandidáta na předsednictví Evropské komise?
V principu jsem pro to, aby předsedu Komise volili občané. Znovuzvolení Barrosa po vítězství Evropské lidové strany ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 šlo tímto směrem a svým způsobem odpovídalo na požadavek větší demokracie při výběru evropských představitelů.

Kdo by mohl být kandidátem EPL?
Ve straně jsme ještě nedospěli k tomu, abychom hovořili o kandidátech. Budeme se tím zabývat příští rok.

Unie zažívá přelomové období. Na všechny strany jí cloumají tlak euroskeptiků a pokušení řady zemí stáhnout se do vlastní ulity. Jak vidíte její budoucnost?
Myslím, že musíme pokračovat v cestě kupředu. Záplatování nemá smysl. Musíme směřovat ke Spojeným státům evropským. Zůstaneme-li stát uprostřed brodu, může nás smést velká voda. Nějakou dobu to potrvá. Američanům to trvalo sto let a tato cesta vedla před občanskou válku. A možná, že měli méně problémů než my. V této chvíli určitě jsou problémy, ale kdo by před dvaceti lety pomyslel, že budeme mít jednotnou měnu? Musíme mít odhodlání a věřit si, protože si nemůžeme myslet, že na globální úrovni můžeme jednat sami. Určitě to tedy nebude zítra. V každém případě ale doufám, že se Spojených států evropských ještě dožiju.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma