Liberalizace versus regulace. Za mléčnou krizí, která vždy vrcholí stávkami v dodávkách, se pro evropské země skrývá těžko řešitelné dilema. Ve světě zemědělství se nejedná o nové téma. Chovatelé se snaží pojem „regulace“ rehabilitovat právě ve chvíli, kdy se tento princip bez přestání vzývá ve světě financí. Argument je stále stejný, ale členské státy se na něm neshodnou. Podle jeho zastánců, mezi které patří Francie, nejsou potraviny obyčejným zbožím jako ostatní věci. A zemědělství je pak zcela zvláštní sektor.

Vzhledem k propadu cen se živobytí založené na produkci mléka stává stále těžším. Mělo by se dupnout na brzdu a proces deregulace zastavit? Francouzští, belgičtí či němečtí chovatelé jsou zastánci veřejné intervence. Podle nich se nejedná pouze o problém nabídky a poptávky, ale také o otázku zaměstnanosti, úpravy krajiny, potravinové bezpečnosti, zdravotní kvality potravin, trvale udržitelného rozvoje…

Rodinné hospodářství versus továrny na mléko

Ale názory všech členských států se neubírají stejným směrem. Evropa je rozdělena na zastánce rodinného hospodářství, které se rozprostírá po celém území, tak jak je tomu ještě dnes ve Francii a stoupence „továren na mléko“ na dánský způsob, které jsou ovšem mnohem více konkurenceschopné. Část zemědělců se dnes domnívá, že deregulace sektoru, ke které se přistoupilo v posledních letech a která zahrnuje jen malou podporou skladování a exportu, stojí za volatilitou cen a tím pádem i za současnou krizí. Liberálové se domnívají, že důvodem je recese, která způsobuje pokles poptávky a vysvětluje tak i současné problémy tohoto odvětví.

Znepokojení stávkujících se zaměřuje na zrušení kvót, klíčového nástroje regulace od roku 1984. Ty byly pokládány za zbytečné a na základě rozhodnutí členských států o návrhu Komisese mají do roku 2015 postupně zrušit. Pro nejstarší chovatele je to krok zpátky, pro ty, kteří se zemědělství před jejich zavedením, které mělo učinit přítrž nadprodukci, nevěnovali je to skok do neznáma.

Rurální tradice versus deregulace

Nejradikálnější chovatelé požadují zachování kvót, které jim garantovaly stálý příjem. Jiní požadují minimálně „novou regulaci“, která by vykompenzovala jejich zrušení. Tuto cestu zvolil francouzský ministr zemědělství Bruno Le Maire, který ji chce prosadit spolu se svým německým protějškem Ilsou Aignerovou, která pochází z Bavorska, spolkové země lpící na svých rurálních tradicích. „Mnoho členských států bylo pro úplnou deregulaci, ale já mám pocit, že tuto tendenci právě obracíme,“ prohlásil ministr v pátek 18. září. Francie a Německo o svém postoji přesvědčily i šestnáct dalších členských zemí. Le Maire se bude v pondělí snažit tuto alianci posílit cestou do Polska.

Skupina regulátorů naráží na opozici Británie, severských zemí a Itálie, která v tomto stádiu raději platí penále, aby mohla produkovat nad povolená množství. „Liberální“ země počítají s podporou komisařky pro zemědělství, Dánky Marie-Ann Fischer Boelové.

"Šrotovné" na restrukturalizaci výroby mléka

Ta tento čtvrtek 17. (září) představila klíčové opatření pro východisko z krize, které spočívá ve vytvoření „šrotovného“ na restrukturalizaci celého odvětví. Navrhované opatření vychází z toho, že se má umožnit udržení se výrobců mléka, „kteří investovali a v pomoci těm, kteří sektor chtějí opustit.“ Pro ty, kteří doufali v určité gesto směrem k regulaci, nebo rozhodnutí o snížení výrobních kvót, aby se zvedly ceny, to působí jako studená sprcha. Místo toho přichází návrh, který by znamenal odchod těch slabších a zvětšení provozů těch, co zůstanou. Jako před 25 lety.

Poslední vůle výrobců mléka,“ zareagovala Národní federace výrobců mléka (FNPL), mlékárenská odnož FNSEA, největšího francouzského zemědělského odborového svazu. Jen v samotné Francii se počet výrobců mléka snížil ze 427 000 v roce 1984 na dnešních 90 000. V Evropě jich zmizelo mezi léty 2006 a 2008 na 334 000. Komisařka Fischer Boelová se do Bruselu sice vrátit nemusí, ale ani její odchod tento rozpor neukončí. Její země zemědělskou portfej opět požaduje, stejně jako Rumunsko, které má v táboře regulátorů podporu Francie. Sotva znovuzvolený předseda Komise, José Manuel Barroso, bude muset bezpochyby hrát roli soudce. On sám svůj druhý mandát založil právě na regulaci. Alespoň ve finančnictví.