Vyberte si jazyk
V mnoha dnešních estonských rodinách lze pozorovat následující scénu: matka pospíchá do práce, otec se v pantoflích došourá k televizi, kde se pokouší strávit den ve společnosti svých dětí a jejich prarodičů. Aby se ušetřilo, opustily děti školku a prarodiče domov důchodců. Pokud se na celý výjev díváme růžovými brýlemi, vypadá situace idylicky: několik generací žije opět pohromadě, prarodiče předávají životní moudrost dětem. Otci rodiny krize umožňuje strávit více času s rodinou a opět zlidštět. Matka – živitelka zažívá rozlet, její motivace a možnosti věnovat se práci jsou daleko větší než dříve.
Scéna ale může představovat i hotové peklo: vyčerpaná matka, vracející se z práce, nalézá doma svého manžela, který už má v sobě několik piv, jež mu pomáhají zvládat krizi identity. Děti, na které se před televizí zapomnělo, jsou v euforii, mají červené oči, plné plínky a umírají hlady. Staroušci, kterým nikdo nepodal léky, jsou nezvykle živí.
Když krize postihne mužské profese
Podle údajů z konce července je v Estonsku zaregistrováno 70 244 nezaměstnaných, z toho 31 670 žen a 38 574 mužů. Nezaměstnanost dnes nemá ani stranickou, ani státní příslušnost. Má mužskou tvář. Ekonomická recese zasadila tvrdý úder mužským profesím v oblasti stavebnictví, strojírenství a nekvalifikované práce a ušetřila sektory, jako vzdělání či zdravotnictví, kde povětšinou pracují ženy. Stejný model recese existuje i ve Spojených státech. V úvodníku economywatch.com mluví Vladimir Gonzales o tzv. „he-cesy“.
Dopady výměny rolí v profesní oblasti se projevují rovněž v tom, jak muži a ženy vnímají svou identitu a jaké je jejich sebehodnocení. Být tím, kdo přináší do rodiny peníze, je spojeno s mocenským postavením každodenního života. Vítěz klání, ať už je to muž, či žena, neváhá z této pozice těžit. V uspořádání rodinného života vyvolává tato změna mnoho napětí; statistiky poukazují na rostoucí míru domácího násilí v Estonsku. Jestliže společnost obecně akceptuje, že žena, která ztratila zaměstnání, hledá seberealizaci v soukromé sféře, v domácích pracích nebo ve výchově dětí, pak muž, který zůstane v domácnosti, je pro své okolí těžko skousnutelným soustem.
Koncept něžných mužů
Nová ekonomická situace vždy plodí nové myšlenkové formy. Když ve Finsku na začátku devadesátých let postihla krize a nezaměstnanost každého pátého obyvatele v produktivním věku, stal se velice populárním koncept „jemného muže“. Zábavní média, která ho propagovala, ujišťovala, že definice mužství prochází změnami. Za konceptem se ovšem neskrývala ani tak proměna rolí, jako spíš nová marketingová kategorie, velice výnosná pro trh s výrobky pro krásu a zdraví, což ovšem finské krizi dokonale vyhovovalo. Reklama, která muže tlačila k tomu, aby se starali o sebe a o dům, možná napomohla k odvrácení mnoha tragédií. Právě v tomto krizovém období se začalo mluvit o důležitosti otcovské role a o problému mužského násilí. V téže době se o zavedení nového modelu pokoušelo i Estonsko, ovšem bez valného úspěchu, neboť estonští muži právě sklízeli ovoce hospodářské obnovy země. Dnes by měla být v této pobaltské republice opět zralá doba na to, začít s valorizací otcovství.
Vladimir Gonzales píše možná s trochou humoru, že Island předtím, než došlo v zemi k úpadku, odstranil z vedoucích míst muže a na post premiéra dosadil homosexuální ženu. Bylo by předčasné tvrdit, že jedině ženy by mohly zachránit svět, který muži přivedli do záhuby. Světovou ekonomiku rovněž nelze srovnávat s každodenním životem, kdy jsou ženy schopné uvést do pořádku dům po večerním pánském dýchánku. Srovnávat bychom ji měli spíše s ránem, které následuje po večírku, kdy opět střízliví muži po sobě uklízejí včerejší špínu.
