Střední a východní Evropa, která přišla o americký protiraketový štít, to považuje od Baracka Obamy za zradu. Zklamání by jí ale mělo sloužit spíše jako odrazový můstek k hledání nových strategií, domnívá se tisk v tomto regionu.
Nadešel čas, najít si své místo. Skutečnost, že Washington upustil od projektu na výstavbu radaru v Evropě, posílil v některých zemích střední a východní Evropy pocit zranitelnosti vůči Rusku. Rovněž je ale vede k tomu, aby hledaly jiné způsoby, jak si zajistit vlastní bezpečnost.
„Po vstupu do Evropské unie a NATO odsunulo Rumunsko do pozadí vztahy se zeměmi, které nejsou součástí euroatlantického partnerství, které jsou ale jeho sousedy," píše Adevarul. Politické vztahy mezi Bukureští a Ruskem nejsou jasně vymezeny a vztahy s Moldávií a Ukrajinou zatím zůstávají ve slepé uličce.“ S Tureckem udržuje Rumunsko dobré vztahy ekonomické, ovšem po stránce politické je to „katastrofa“, píše bukurešťský deník.
Společná evropská bezpečnost
Ten dále konstatuje, že „nové směřování americké politiky bude muset vést k úvahám o novém přístupu k Rusku“. Připomíná také, že „Rumunsko má v regionu strategickou pozici a mohlo by stanout v čele regionální spolupráce jako její iniciátor“ a posílit myšlenku Organizace pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře (BSEC). „Jestliže EU, NATO a Spojené státy považují Rusko za regionální a světovou velmoc, pak je zřejmé, že aktivní spolupráce s ním na všech úrovních je klíčová pro stabilitu a bezpečnost v Černomoří,“ domnívá se deník.
V České republice vyzývá Respektpolitické představitele a jejich spoluobčany k překonání pocitu zrady, který chovají vůči Obamovi. „O zradě by bylo skutečně možné mluvit pouze v okamžiku, kdyby Amerika přestala plnit své závazky v rámci NATO,“ zdůrazňuje Jan Macháček. A to se nestalo.
Sen o privilegovaném partnerství Čechů a Poláků s Amerikou, který doposud nahrazoval evropskou obrannou politiku, se tímto rozplynul, dodává Tomáš Lindner taktéž v Respektu. „Teď jim [českým a polským politikům] nezbude než se konečně usilovně na společné evropské strategii podílet,“ píše Lindner, který tuto strategii označuje za „logickou odpověď na dnešní a budoucí mezinárodně politická rizika“. Protože se válka mezi americkou, ruskou a evropskou sférou odehrává na poli energetiky, je na Češích, aby investovali do alternativních plynovodů, chtějí-li snížit svou závislost na Moskvě, domnívá se Macháček.
Zamyšlení nad sebou
Také ve Varšavě vyzýváAndrzej Talaga k uvažování v dlouhodobějším horizontu. Redaktor listu Dziennik Gazeta Prawna soudí, že Varšava má všechny prostředky k tomu, aby těžila z řešení navrhovaného Washingtonem místo zamýšleného protiraketového štítu. Až dosud totiž Polsko nedisponovalo žádným vybavením na obranu proti ruským raketám krátkého a středního doletu. Mobilní obranný systém navrhovaný Obamou by měl tuto mezeru zacelit. „Je zajímavější tlačit Američany k tomu, aby začali co nejrychleji s instalací nové verze protiraketového systému,“ argumentuje Talaga. „Moskva proti tomu nic nenamítá a nový systém nabízí Polsku větší výhody než systém navrhovaný Bushem. Nemluvme už o neúspěchu, proměňme ho raději v úspěch.“
Olaf Osica v týdeníku Tygodnik Powszechny soudí, že upuštěním od Bushova projektu, který „v Evropě utužoval rozpory“, převezme nová americká administrativa v rovině politické „iniciativu v regionu a mimo něj“. Rozmístěním mobilních raket na souši i na moři pak získá náskok v rovině strategické. Situace není „tak špatná, jak tvrdí pesimisté," píše týdeník. „Byli jsme důrazně vráceni na svá místa a přinuceni k tomu, abychom se zamysleli sami nad sebou." I když, jak tvrdí, „k této úvaze nikdy nedojde."