Na cestě vedoucí z Brašova do transylvánské Covasny se od rána do večera vznáší vůně Kurtošských koláčů (bochánků posypaných karamelizovaným cukrem) a domácího bramborového chleba. Zde začínáhistorická oblast Sikulska obývaného maďarskou menšinou v Rumunsku. Jejich národní rada nedávno ustanovila svou hymnu, symbol a vlajku, které mají ztělesňovat „budoucí autonomní území Sikulska.“ Zagon, jedna z největších obcí v regionu čítá 5 000 obyvatel, z nichž je 2 700 Rumunů, skoro stejně obyvatel se hlásí k maďarské národnosti a asi 40 k romské. Zagon se sám pokládá z administrativního hlediska za ukázkové etnicky diverzifikované město. Maďarský starosta Joseph Kis má za svého zástupce Rumuna, Nicolae Cozneaneho. Oba se znají už velmi dlouho, seděli spolu v lavici na základní škole. „Narodil jsem se zde a etnické problémy mezi námi, Maďary ani Romy nikdy neexistovaly, vysvětluje zástupce starosty. Upřímně řečeno, té věci se Sikulskem nerozumím. Nedávno jsem diskutoval s jedním policistou maďarské národnosti a ten mi řekl: 'Copak když vytvoříme to Sikulsko, budu mít dvojnásobek platu svého rumunského kolegy?'". V Zagonu umí všichni rumunsky stejně dobře jako maďarsky a pro získání místa na radnici, je znalost obou řečí téměř podmínkou.

Lidé se raději baví o bramborách

V tento typický zářijový den brázdí ulice vozíky a traktory naložené bramborami, hlavní plodinou této země, kterou místní obyvatelé obdělávají od rána do večera. V konverzaci mezi lidmi mají brambory jednoznačně navrch před jakýmkoliv jiným tématem. V rumunské čtvrti pracuje na střeše jednoho z domů několik dělníků. Až bude dům hotový, tak se v něm zabydlí Rumunka Sorina a maďar Gyusz Kertenz, dva novomanželé. „Nikdy nebyly problémy kvůli tomu, že on je Maďar a ona Rumunka nebo naopak. Lidé odtud vyrostli spolu, nemohou se nenávidět. Opak slýcháváme akorát v televizi," prohlašuje s jistotou Gabriela Cretu, bývalá učitelka v místní mateřské škole, v narážce na požadavky na vlastní identitu, kterou v maďarské komunitě podněcují nacionalisté z Budapešti.

Na lavičce u radnice odpočívá ve stínu Tartoli Bila. Je mu 75 let a v Zagonu prožil celý život. O autonomii toho moc neví a ani ho to příliš nezajímá. Myslí si, že tam, kde strávil většinu svého života, tedy na poli není prostor na hádky, protože každý pracuje stejně. „Žijeme tu všichni, rumunské děvče si bere maďarského chlapce a naopak. Tenhle problém je pro velké pány, kteří se objevují ve zprávách. Já chodím na pole, do lesa, starám se o svou práci a nazdar,“ říká stařík.

Před jedním domem v rumunské čtvrti se ve větru třepotá volební plakát PNL, Národní liberální strany. Vlastník domu, Mugurel Grigorescu, je předsedou místního stranického sdružení. Domovník z Covasny je prý „trnem v patě Maďarů“: „Mám mnoho maďarských přátel,“ říká. „Obyčejní lidé jsou příliš zaneprázdněni prací na poli. S otázkou autonomie Sikulů přichází jen hrstka politiků. Požadují autonomii? Dobře, tak ať jim tedy dají někde kus území a ať si sami zařídí obživu, elektřinu a vše ostatní.“ Podle něho je nezávislost Sikulsko nemožná: „Vybudovat stát ve státě není moc logické. V každém případě není možné mít státní autonomii dříve než autonomii hospodářskou. Na Rumunsku závisí ve všem: s plynem, ropou, elektřinou.“

Za autonomii svého území se bijí lídři strany DUMR (Demokratické unie Maďarů v Rumunsku), ale zdá se, že lidé v Zagonu jakoby o nich nikdy neslyšeli. Maďarská menšina v Rumunsku totiž už řady základních práv požívá. Na školách funguje výuka maďarštiny, existují maďarské školy, maďarská kultura je chráněna a podporována. Maďaři mají možnost zakládat svá média (noviny, televizi, rozhlas). Mají vyhrazen i prostor na veřejných televizních a rozhlasových kanálech a své náboženství mohou vyznávat a praktikovat bez diskriminace, stavět kultovní objekty, volit své zástupce do parlamentu a před soudem používat svůj mateřský jazyk.