Vyberte si jazyk
Hlasování v druhém referendu o osudu Lisabonské smlouvy představuje událost ohromného politického významu. Více než 800 000 lidí, což znamená téměř třetině voličů, kteří v roce 2008 hlasovali proti přijetí smlouvy, bylo odepřeno volební právo. Tento čin se udál už před více než rokem, když vláda, bez jakýchkoliv garancí, porušila důvěru danou národním politickým rozhodnutím, které je ukotveno v naší ústavě a mělo by mít absolutní hodnotu, tak jak referenda dříve měla.
Tři hlavní strany: Fianna Fail, Fine Gael a Labouristé, které v minulých volbách zastupovaly naprostou většinu voličů, se rozhodly otočit zády k těm voličům, kteří referendum vyhráli. Ani vítězství těch, kteří v referendu řekli „ne“, ani jejich vzrůstající obavy o právoplatnost, férovost a soulad s ústavou toho co následovalo, nemělo žádnou demokratickou váhu. Jednalo se o odepření volebního práva velkého kalibru.
Potíže jen tak neskončí
Pojem „udělení volebního práva“ znamená v původním významu „udělení svobody“ a obecně se v jakékoliv demokracii vztahuje k dosažení zastoupení občanů v jejich parlamentech. Rozhodnutí vycouvat z toho, co rozhodla většina je pak úmyslným odepřením této svobody. Evropská unie k tomu, co se dělo souhlasně přihlížela a stala se toho součástí. A to způsobem, který zahrnoval přímé kampaně, finanční příspěvky na kampaň zastánců Lisabonu a vědomou manipulaci s fakty o Lisabonské smlouvě.
To výsledek nezvratně poznamenalo. Nejhorší na tom však je – a to platí pro ty u moci i v opozici - nevyhnutelný fakt, že se kolem těch, kteří ve volbách své „ne“ vyjádřily ne jednou, ale dvakrát, vytvořilo vakuum. Protože ti, kteří hlasovali proti i nyní představují to, co bych nazval „Čtvrtou silou“ v irské politice. Tato názorová platforma, rozhněvaná, obelhaná, zneužitá a široce marginalizovaná, možná nereprezentuje tolik lidí, jako tři hlavní strany - proto to označení, které jí dávám - ale lidí, kterých se to týká, je dost na to, aby v případě, že se rozhodnou organizovat a politicky angažovat, v budoucnu získali velký vliv. V zemi je mnoho lidí, pro Lisabon i proti němu, kteří by to uvítali. Sinn Féin, která opět vedla kampaně proti přijetí smlouvy, však toto vakuum nezaplní.
Co se týče Evropské unie, její potíže s Lisabonskou smlouvou jen tak neskončí. Jako mechanismus, smlouva Evropu nesjednotila. Její 500 milionovou populaci rozdělila a toto rozdělení se ještě prohloubilo v atmosféře hospodářské krize. Pohled, který Evropa na Irsko upřela, je velmi smíšený. Taoiseach (irský předseda vlády) Brian Cowen a jeho kampaň pro Lisabon se ho pokusila vylíčit v ostře negativním smyslu. Irsko se touto volební kampaní hluboce rozdělilo a škody tím napáchané se jen tak nenapraví.
