Prvního října prohlásil ministr spravedlnosti Indrek Teder před estonským Parlamentem, že je Estonsko příliš etnocentrické a mělo by se znovu zamyslet nad principy a filozofií estonského státu. Podle jeho názoru by bylo třeba přejít k více občanskému smýšlení [V Estonsku se dělá rozdíl mezi estonskými státními příslušníky a Neestonci]. Po dubnových nepokojích v roce 2007 [kdy poté, co byla přemístěna socha Bronzového vojáka, vztyčená na památku vítězství sovětských sil proti nacizmu, se proti sobě postavili policie a příslušníci ruské minority], začalo Estonsko aktivně usilovat o integraci mladé neestonské generace do společnosti.

Když se ale veřejné mínění uklidnilo, nahradila starosti o sociální soudržnost mnohem ožehavější témata. Kromě několika návrhů zákona se otázky integrace probíraly na úrovni ministerstva populace [od letošního léta], aniž by vyvolaly ve společnosti širší debatu. Návrhům, které ministerstvo spravedlnosti předložilo vládě, lze proto zatleskat, protože umožnily znovu otevřít debatu týkající se národnostních otázek v Estonsku. Teder těmito návrhy šíří kosmopolitní myšlení, které v současném Estonsku nenalézá přílišnou odezvu. Je politicky přijatelnější mluvit o národním státě a vitální síle estonského národního cítění než diskutovat o nebezpečenstvích souvisejících se situací etnocentrického státu.

Směrem ke společnosti občanů

V Evropě je koncept národního státu vnímán velice odlišně. Staré evropské země zastávají obecně přístup, podle kterého musí být každý jedinec žijící na území státu a hovořící jeho jazykem považován za plnoprávného člena společnosti. Nově příchozí východoevropské země jsou vzhledem ke svému historickému vývoji více etnocentrické, neboť se během padesáti let nemohly účastnit procesu otevírání hranic v Evropě a celá tato situace je pro ně zcela nová.

Pokud stát mluví v souvislosti s národnostními otázkami spíše o občanech než o státních příslušnících, dokládá to vyspělost jeho společnosti. Přejít ke koherentnějšímu a „občanocentričtějšímu“ modelu společnosti, tak jak ho navrhuje ministr spravedlnosti, je zřejmě nevyhnutelné, neboť v 21. století nelze uvažovat o národnostních otázkách stejně jako ve století 19. Otázkou zůstává, zda bude tento proces řízen na úrovni státu, nebo se projeví novými nekontrolovatelnými „excesy“ [společnosti], jako tomu bylo v roce 2007. Je jasné, že by bylo rozumnější začít s tímto procesem v době, kdy je stát ještě schopen převzít nad ním kontrolu, než zůstat pasivní a riskovat ztrátu kontroly.