Euroklubu měl ulevit od bolehlavu, ale spíš mu ještě přitížil. EFSF, který byl vytvořen na záchranu jednotné měny, je na tom dnes prachbídně. Za svou krátkou několikaměsíční existenci musel být evropský fond, který měl ochromeným státům eurozóny pomáhat najít cestu ven z finanční krize, už několikrát revidován a korigován, neřkuli zachraňován, aby se zabránilo jeho předčasnému vyprázdnění, vyčerpání a likvidaci. Navzdory rozšíření a následnému navýšení nepředložil v Cannes zrovna skvělou bilanci. EFSF stále není tím, čím by být měl.

Potíž je v tom, že tento nástroj nemá k uskutečnění svěřené mise, tj. k nalezení 2 bilionů eur k uhašení požáru v eurozóně, dostatečné prostředky. Ve své současné podobě může udržovat pod kontrolou jen některá menší ohniska. Kdyby se vzňala Itálie a Španělsko, bylo by po fondu. Ministři financí států eurozóny se proto znovu sešli 7. listopadu v Bruselu, aby se poradili, kde potřebné finance u všech čertů najít.

Po pravdě se domnívali, že peníze přitečou z Asie a Ruska. V Číně a Japonsku je dost soukromých i státních investorů zajímajících se o evropská aktiva, včetně dluhopisů EFSF. Evropané s vidinou přílivu těchto peněz upravili záchranné plány tak, aby přilákali více velkých investorů a shromáždili miliardy potřebné na překonání krize.

Problém je ten, že se ve svých výpočtech spletli. Asiaté váhají a stejně tak i Rusové. Do větších investic do EFSF se nikdy dvakrát nehrne. Minulý týden musel evropský fond dokonce odložit plánovanou emisi dluhopisů. To není nic vážného, ujišťují odpovědní činitelé, je to jen test. Právě naopak, odpovídají finanční experti, situace vážná je: EFSF investory nezajímá. A mají pravdu. Nová emise dluhopisů EFSF [na financování záchranných úvěrů] vyvolala 7. listopadu jen nízkou poptávku a jejich riziková prémie dosahovala rekordní úrovně.

V kuloárech ratingových strážců se šeptá, že dokonce i magické trojí A má dnes namále. Tato tři písmena jsou přitom zárukou toho, že investoři budou navzdory krizi na danou zemi nadále sázet. Evropský fond se bohužel stal pro mnohé z nich velice komplikovaným.

Záchranný fond pro euro je nyní součástí nadmíru složitých finančních produktů, od nichž se investoři raději drží dál. Při zakládání EFSF státy eurozóny oznámily, že jeho hodnota činí 440 miliard eur. Ve skutečnosti kryl půjčky pouze ve výši 280 miliard. Finanční trhy se cítily podvedeny a začaly se obávat nedostatku peněz v případě, že by se krize rozšířila i na další státy. Země eurozóny tak musely fond naplnit na skutečných 440 miliard eur, což si vyžádalo 780 miliard, přičemž rozdíl je zárukou k zajištění trojího A.

Když finanční trhy zpozorovaly na obzoru dluhovou krizi v Itálii, bylo jasné, že tato částka nebude stačit. Nyní se hovoří o téměř 2 bilionech eur. Evropský fond se tak stal ještě komplikovanějším, opět ve snaze přitáhnout velké investory. Nezabralo to. Představitelé eurozóny se sice ještě mohou vydat do Asie a propagovat tam svůj složitý fond, nicméně v zákulisí už se nějakou dobu připravuje půda k čerpání z jiného zdroje, který byl jediným, jenž nás na pár dní dokázal zbavit bolehlavu, a tím je Evropská centrální banka.