Vyberte si jazyk
Při otázce, co znamená „Højskole”, se Ole Dedenroth, ředitel tohoto typu školy v dánském Brenderupu, nahlas rozesměje. Pak položí hrníček od kávy do nestabilní rovnováhy na sedlo svého kola a prstem načrtne na zeď slovo „inspirovat“. Načež se rychle otočí a dodá: „a inspirovat se“. Vzdělávání podle něj bývá často synonymem povinnosti.
Pravda, škola musí být otevřená všem, to je právo a povinnost. Proč ji ale nespojit s konceptem potěšení a zábavy? „V‘Højskole’, pokračuje Ole, se učíme to, to máme chuť vědět. Nevštěpujeme studentům významné pravdy, ale pomáháme jim naučit se používat nástroje vhodné k hledání a nalezení odpovědí na jejich otázky.“
Utopie? Vůbec ne! „Koncept „Højskole“ je vskutku dánská záležitost. Školy založené v 19. století biskupem Grundvigem se opírají o princip „učení se“ dialogem a sociální interakcí. Nevydávají diplomy otvírající cestu ke kariéře, ale člověk se tam dostane do těsného kontaktu se „životem“, což mu umožňuje samozřejmě osvojit si nové dovednosti, ale také stát se člověkem, vyrůstat ve skupině, rozvíjet se jako strůjce vlastního života, jenž ovládá hodnoty demokracie a rovnosti, a také být tvořivý v běžném životě. Jedni se učí od druhých.
Každá „Højskole“ si jasně definuje učební předměty, které jsou z valné části umělecky zaměřené. Například v Branderupu si studenti mohou vybrat z několika základních předmětů: lidová hudba, mezinárodní vztahy, dánština nebo umění. V nabídce je také několik výběrových předmětů, jako třeba úvod do dánštiny, úvod do angličtiny, debatní kruhy nebo praktičtěji zaměřené dílny, jako design výrobků z recyklovaných materiálů, keramika atd. Tyto předměty jsou profesně zaměřené, jinak ale mohou být celé dny vyhrazené například stravovacím návykům nebo „bezpečné lásce“. Program doplňují dílny zaměřené na mezikulturní vztahy, které se konají jednou týdně. Každý student je dále účastníkem nebo organizátorem sportovních činností všeho druhu – fotbal, volejbal, badminton…
Odhalení plánů do budoucna
Přijímacích kritérií k zápisu na školu není mnoho: student musí dovršit 17 let věku, mluvit jazykem, kterým se domluví s ostatními, což může být dánština, angličtině, výjimečně i němčina. Vítány jsou všechny národnosti. Jedná se o soukromé školy, které jsou ale zčásti financované státem prostřednictvím studijních stipendií nebo peněžních prostředků přímo poskytovaných školám. Každé zařízení musí zajistit, aby většina studentů byla dánské (nebo grónské) národnosti. Neevropské studenty opravňuje zápis na „Højskole“ k podání žádosti o studentské vízum. Průměrný věk studentů je 24 let a délka studijného pobytu 4 až 10 měsíců. Ve škole se setkávají lidé s velice různorodými zkušenostmi a plány do budoucna.
Anne Marie (19 let) je Němka. Ptám se jí, co ji motivuje k tomu, aby strávila čtyři měsíce na škole tohoto typu. „V červenci jsem dokončila střední školu, říká, a v Německu je zvykem dát si mezi koncem střední školy a vstupem na vysokou školu roční pauzu, studijní volno.“ Sigmar (17 let) pochází ze vzdáleného Islandu. Na stejnou otázku odpovídá: „Dokončil jsem poslední ročník na gymnáziu a říkal jsem si, jestli je umělecká škola opravdu přesně to, co bych chtěl dělat, ‚až budu velký‘. Proto jsem se rozhodl strávit čtyři měsíce zde, na této škole, abych se ujistil, že se chci v životě věnovat skutečně umění.“ Mexičan Marco (27 let) je nejstarší ze studentů, také tu ale studuje nejdéle: „Tady máš možnost rozvíjet své nápady a projekty, říká, ale také máš právo se zmýlit.“
Valeria Zincone
