Krávy bohužel nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, a tak …“ Alessio Palestra (32 let) je chovatel v Belgioiosu, nedaleko Pávie. Jako všichni chovatelé, když mluví o svém dobytku, používá milá a vřelá slova. „Zvířata vycházejí z chléva zejména v létě. A letos jich vyšlo ven dvakrát více než v předešlých letech.“ Avšak letos krávy nevycházejí na pastviny. Vyvádí se na jatka.

Až do loňského roku se využívaly, co nejdéle to bylo možné. Šest či sedm vrhů za sedm či osm let života. „Teď, když mléko nic nevynáší, to děláme i dříve. Pokud není kráva ve formě, tak ji vyvedeme z chléva. U žlabu je tak méně zvířat a my ušetříme. Ale hlavně se nám vrátí část peněz a umožní nám to nějak uzavřít měsíc. Je zoufalé muset posílat zvířata na porážku, ještě než se naplní jejich čas. Je vůbec zoufalé být dnes chovatelem.“

Rada ministrů zemědělství se sešla 19. října v Lucemburku a odsouhlasila dotaci 280 milionů euro na mléčný sektor. A za nimi se tam odebraly protestovat tisíce zemědělců.

Italský agronom Alessio Palestra převzal hospodářství po svém strýci v roce 2004. Tehdy mu za litr mléka platili 33,83 centů, rok poté 33,76. Loni se cena vyšplhala na 39,48 centů. „V těchto dnech nedostávám více než 29 centů za litr a tratím tak na tom. Mám smlouvu s jednou továrnou, která mi na začátku roku platila 32 centů. Potom mi napsali, že moje konkurence jim nabídla lepší ceny. Abychom nemuseli zavřít, tak jsme byli nuceni revidovat náš ceník. Tomu se říká jednostranná změna smlouvy. ‘Pokud vám to nevyhovuje, tak můžete naši dohodu ukončit a prodávat mléko komu chcete,’ napsali mi. Pro jiné chovatele to bylo ještě horší. Ti, co vyrábějí pro velké sýrárny na parmezán a gorgonzolu si vydělají mezi 27 a 28 centy za litr. Ale náklady na výrobu jednoho litru mléka u jedné krávy představují 30 centů a to jen na výkrm.

Farmy přesunuté do Rumunska

Alessio Palestra je také předsedou místní sekce výrobců mléka, kteří patří k Svazu zemědělců a dobře zná čísla této katastrofy: „podle našich výpočtů ztrácí chovatel, který má 60 krav měsíčně 4 000 euro. Ten, kdo jich má 200, prodělá 15 000. Ta hospodářství, která si musí pronajímat půdu, jsou v agónii. Řada mých kolegů je na pokraji sil. Aby mohli zaplatit píci, ‘koncentrát’, bílkovinnou směs s ovsem, slunečnicí, sójou a zaplatit nájem, tak sahají do rodinných úspor. Pokud se situace rychle nezmění, tak za chvíli hospodaření pověsí na hřebík. Nadšení pro toto povolání už jen pouhou vzdálenou vzpomínkou. Můj dojič vstává uprostřed noci v půldruhé ráno a pak se vrací na dojení v půldruhé odpoledne. Já jsem na nohou od půl šesté a pracuji až do večera. A stává se, že zatímco třeba obědvám, tak kráva rodí a musím s sebou hodit. V noci je zas například nutné vstávat kvůli nemocnému telátku a to vše proto, abychom na tom nakonec byli tratní.

Pustit se do chovatelství stojí jmění. „V našem regionu,“ říká Ettore Prandini, majitel statku Morenica v Lonato, nedaleko Brescie (700 kusů dobytka, z toho 300 dojnic), „pokud chci získat 220 kusů dobytka, tak, abych z něho měl 100 vhodných krav na dojení, tak mě to vyjde na 250 000 euro. Také potřebuji kravín, který i s vybavením stojí 1 milion euro. A nezapomeňme na ten nejdražší prvek, půdu. Tady stojí jeden hektar 120 000 euro. Pro 220 kusů je potřeba 66 hektarů, z čehož dostáváme celkově 7 920 000 euro. Ti, kdo jsou v pronájmu tak na tom mohou prodělat i kalhoty. Pokud se ceny mléka nezmění, tak tu do roka nejméně 15% kravínů skončí. Řada jich už ‘delokalizovala’ a vyrábí v Rumunsku, Bulharsku či Estonsku.

Mléko či mléko z prášku?

Ettore Prandini je předsedou Coldiretti, zemědělských odborů v Brescii: „Nedávno naše asociace učinila s místními průmyslníky dohodu, že nám zaplatí 31 centů za litr. Spravedlivá cena se pohybuje okolo 36 – 37 centů, ale tato smlouva je prvním zábleskem naděje.“ „Od roku 2007 až do poloviny roku 2009, jsme byli svědky podstatného snížení ceny o 12 až 13%,“ dodává. „Cena mléka se snížila ze 42 na 28 centů. Ale spotřebitelé ani neměli příležitost to zaznamenat. Na regálech stojí litr mléka stále mezi 1,30 a 1,55 euro. V roce 2007, se sýr ‘grana padano’ prodával výkupcům 6,40 euro za kilo. Dnes je stojí o jedno euro méně. Ale u velkoprodejců stojí stále 11 euro za kilo, tedy stejně jako v roce 2007.“

Výrobci by mohli zahrát na kartu etiketování. Prandini se domnívá, že „cenová válka by stejně skončila naší porážkou. Evropští ‘rozprašovači’ teď využívají evropské subvence na přeměnu mléka v prášek a dostanou tak stěží 20 centů za litr. Pokud tak vydělají 2 až 3 centy za litr, tak jim to stačí a my s nimi už nemůžeme udržet krok. Rozhodnout musí spotřebitel, jestli si vybere kvalitu. Ale nemůže tak učinit, pokud na etiketě nebude označení, jakým způsobem a kde bylo mléko vyrobeno.“ Před několika dny v srdci Pávie (na severu) vytvořili chovatelé průvod. Za krávou stály dvě cedule: „3,5 litru za kávu“ hlásala jedna; „17 litrů za aperitiv“ pak druhá. Dvě tabule, které vypovídají víc než jakékoli krásné proslovy.