„Euro dost možná zanedlouho exploduje, to však neznamená, že vy na tom nemůžete vydělat,“ zněl slogan reklamy, které jsem si onehdy ráno všiml na webových stránkách deníku The Irish Times. Její tón – zcela v rozporu s pietou, která se s těmito věcmi normálně pojí – mi nedal na odkaz nekliknout.
Ukázalo se, že jde o reklamu na internetovou publikaci, která nabízí každodenní investiční bulletin „obsahující pouze zprávy, na nichž můžete vydělat“. Předplatitelům slibuje důvěrné informace o bezprostředním vývoji krize v eurozóně. Hrozící „bod zlomu“ – tedy okamžik, kdy na finančních trzích dojde k obratu – by zasvěceným měl přinést příležitosti „slušně vydělat“. Hurá do fronty!
S podivným pocitem jsem četl text reklamy připomínající nejen to, že i v době ekonomické katastrofy jde byznys dál, ale že tato katastrofa nabízí možnosti lukrativních obchodních transakcí. V komentářích či dopisech, které lidé zasílají do redakce, by člověk něco takového nečekal. Hned vedle se však ke stejnému publiku obrací myšlení „trhů“, z něhož je cítit čerstvá krev.
Z titulní stránky vydání The Irish Times ve stejný znělo „Evropa chce kontrolovat Irsko ještě dlouho po poskytnutí finanční pomoci“. Co však ještě „Irsko“ v tomto kontextu znamená? Titulek naznačuje existenci společenství se stejnými zájmy, myšlenku, že nějaké jasné „my“ se momentálně potýká se situací, která se dotýká všech. Zahrnuje však toto „společenství“ také ty, kteří se snaží „slušně vydělat“ na událostech, jež pro jiné představují možná i smrtonosnou katastrofu?
Obchod s informacemi o současném dění
Reklama vyzývající ke spekulacím nám připomíná, že v současné situaci tu neexistuje žádné takové „my“, o kterém by se dalo vážně mluvit, a že takováto přetrvávající pojetí kolektivního úsilí jsou pouhými zbytky fikcí, jež se opírají o nostalgické vnímání reality. Morální volání po jednotě v zemi, která se vydala napospas globální ekonomice, je dost zbytečné. Podobně jako mluvit o takovém subjektu jako o „zemi“, již nedává žádný smysl.
V ekonomickém smyslu dnes existují pouze válečné zájmy hráčů, kteří se snaží vyhrát hru, v níž se rozhoduje o skutečných osudech skutečných lidí žijící skutečné životy.
To dnes znamená slovo „ekonomika“. Naše mediální organizace – které jsou všechny komerčními subjekty – se zabývají „obchodem“ s informacemi o současném dění. I ony jsou však v pasti dualistické absurdnosti moderní ekonomické reality – mluví k fiktivní všeobecné populaci, u níž se předpokládá, že je těmito událostmi negativně ovlivněna, a zároveň významně přikyvují nadýmajícím se supům, kteří nad ní varovně krouží.