Vyberte si jazyk
Britský historik a úspěšný spisovatel Robert Harris ve svém nejnovějším thrilleru The Fear Index [Index strachu] popisuje způsob, jak zbohatnout prostřednictvím strachu. V knize nalezneme následující zápletku: Geniální fyzik doktor Hoffmann (k Edgaru Allanu Poeovi nemá daleko), bývalý vědec zabývající se urychlováním částic na Velkém hadronovém urychlovači (Large Hadron Collider - LHC ) založí počítačem spravovaný hedgeový fond. Během jedné milisekundy VIXAL-4 je schopný prohledat celý internet, v němž se zaměřuje na náznaky projevů paniky a cílí na pojmy jako terorismus, poplach, strach, konec, úpadek, krize, bankrot, nebezpečí, propast, znepokojení, jaderná havárii.
Jakmile zablikají kontrolky, může ihned vsadit na propad kurzů a shrábnout za několik vteřin miliardy. Jeho hedgeový fond zaznamenává roční růst 80 %. Samozřejmě, že se celá věc nakonec vymkne kontrole. Stroj začíná spekulovat podle svého a zasévá paniku. Manželství, rodina i psyché hlavního hrdiny nakonec padnou spolu s celým světovým hospodářstvím.
Zkusme si na chvíli představit, že je tato fikce už drahnou dobu realitou a že krize eurozóny není ničím jiným než výsledkem kolektivní paniky. Paniky, která neustále roste. Paniky, která se neustále šíří dál. Která přeskakuje z mozku do mozku. Kolektivní infekce. Pro vkládání dat do systému není ani třeba žádného centrálního počítače typu HAL či Big Brother. „Krize“ existuje jen díky tomu, že v ní všichni věří. Slyším odsud krizová proroctví, která říkají: Cožpak neexistují ověřitelná fakta? Cožpak nenesou zodpovědnost za realitní krizi banky, cožpak netlačily evropské státy k zadlužování? Anebo jiná varianta – cožpak naši političtí představitelé nejednali neustále proti trhům, když bezostyšně vyhazovali peníze z daňových poplatníků z okna na úkor příštích generací?
Možná, že na tom už dávno vůbec nezáleží. Americký futurolog a matematický génius John Casti ve své nové knize Mood Matters [Na náladě záleží] ukazuje, jaký vliv má duševní rozpoložení na dějiny. Přichází s radikálním tvrzením: O budoucnosti nerozhodují události ze skutečného světa, ale výlučně fiktivní kolektivní očekávání. Co vlastně říkal už před více než 2000 lety filosof Epiktétos? „Lidem nevadí události samotné, ale názory na tyto události.“
Proti euru nespekulují pouze zlí spekulanti. Průmysl strachu a děsu už dlouhou dobu úřaduje v médiích, která sázejí především na co nejvíce šokující titulky. „Apokalyptická atmosféra v eurozóně“; „Konec vlády peněz“; „Sbohem prosperitě“. Rozhořčení profesoři v televizních diskuzích doširoka hovoří ve smyslu „já to vždy říkal“. S každou další diskuzí tato malá hudba strachu stoupá o oktávu výš.
Nenahradila tato „fearconomy“ [ekonomie strachu] už dávno skutečnou ekonomii, jejímž cílem je změna, zlepšení a obnova? Netvoří terorismus, výstraha, strach, konec, úpadek, krize, bankrot, nebezpečí, propast, znepokojení a jaderná havárie vlastně ten nejúžasnější ekonomický model všech dob, jestliže vezmeme v úvahu skutečnost, že člověk je v hloubi své existence vystrašenou bytostí? „Jsme hluboce přesvědčeni, že zdrojem světové paniky je informace samotná, spojnice mezi celým světem. A to nám umožňuje vydělávat peníze, pořádný balík peněz!“
