<!--

@page { margin: 2cm }

P { margin-bottom: 0.21cm }

-->Evropský komisař pro regionální politiku Pawel Samecki to nemohl říct jasněji: „Musíme rozvíjet spolupráci se sousedy, protože je to životně důležité pro růst a stabilitu. A našim nejvýznamnějším sousedem je Rusko.“ K vysvětlení tohoto tvrzení postačují dvě čísla: 40 % energie se do Evropy dováží z Ruska a 51 % ruského dovozu pochází z Evropské unie.

Na výzvy globalizace hodlá EU reagovat tvorbou konkurenceschopných regionů, jejichž rozvojem se zabývá už několik let. V současné době vynikají dva z nich: Balt a Dunaj, každý se svou vlastní strategií a pohledem obráceným k Rusku. Jedná se o nový koncept tzv. makroregionů, který by měl lépe odpovídat na výzvy budoucnosti a který navíc odkazuje k Evropě patnáctého století, kdy řád světa stál na suverenitě států. „Regiony, vysvětluje Daniel Tarschys, bývalý generální tajemník Rady Evropy, představují velice zajímavou dualitu: jsou menší než stát, ale zároveň mohou být i větší než stát.

Podle bývalé eurokomisařky pro regionální politiku Danuty Hübnerové proces regionální koncentrace „nelze brzdit“. „Je možné jej usměrnit, to je vše. Regionální spolupráce se bude nadále rozvíjet a bude čím dál komplexnější, vysvětluje Hübnerová. Proto zakládáme nové teritorium, které, ač to tak může vypadat, Evropskou unii neroztříští, ale naopak posílí její soudržnost.

východ-západ spolupracují více než sever-jih

Hnacími motory nových makroregionů jsou energie a obchod. Například Balt, který byl uznán během švédského předsednictví EU, jež se pomalu chýlí ke konci, buduje v současné době základy úzkých vztahů s ruskou Murmanskou oblastí s cílem využívat obchodní stezky na Barentsově moři, jehož ledy se v důsledku globálního oteplení každoročně o něco ztenčují.

Jak potvrzuje Kari Aalto, předseda regionální rady Barentsova moře, „významnější spolupráce probíhá mezi Východem a Západem než mezi Severem a Jihem, ať už z důvodů historických či z důvodu recipročních zájmů“. Evgeni Nikora, předseda Murmanského regionálního parlamentu, považuje za evidentní, že budoucnost přístavního města závisí na vztazích s Baltem a severním Pacifikem. „Chceme upevnit železniční síť s Baltem, a tak rozvinout aktivitu přístavu v Murmansku,“ říká. Domnívá se, že led už pro navigaci nepředstavuje překážku: „Pokud tam budou ledová pole, tak se to projeví pouze tím, že cena přepravy vzroste.“ Až dosud se po jediné obchodní stezce mezi Murmanskem a Norskem přepravovaly pouze kontejnery. Je však jen otázkou času, kdy se tam budou plavit také ropné tankery. Pro sibiřské uhlovodíky se tak otevře nová brána do Evropy.

Silné tlaky

Ropa z Kavkazu pak představuje jeden z klíčových artiklů makroregionu Černé moře, který se rozvíjí už nejméně dva roky, podporován nátlakovými skupinami ze střední Evropy, které se, s Německem po boku, jeví silnější než Středozemci.

Raison d’être Dunajského makroregionu, podporovaného Bádensko-Württembergskem, je nejen historický a kulturní, ale také obchodní. Největší evropská řeka bude mít v budoucnosti ještě větší význam. „Pro nás je to zásadní věc, říká budapešťský primátor Gabor Demszky. *Tento přírodní prostor by byl uspořádán, i kdyby Evropská unie neexistovala. Jinak připomeňme, že právě EU tlačila na Maďarsko, aby se rozděl**ilo do umělých regionů, které by dosáhly na prostředky ekonomické pomoci.*“

Středozemní moře leží ladem

Přírodní, historický a kulturní prostor Středozemního moře je stírán velkými rozdílnostmi všeho druhu, které od sebe dělí oba břehy, a přednostním postavením energetických zájmů jednotlivých států. „Spolupráce až doposud nepřinesla žádné výsledky, přiznává francouzský diplomat, který si přeje zůstat v anonymitě, neboť nemá oprávnění činit veřejná prohlášení, a Unie pro Středomořízaložená před dvěma lety Nicolasem Sarkozym slouží zatím jen jako politická vitrína.

Španělské předsednictví EU bude od ledna 2010 tuto unii podporovat. Neexistují ale zatím žádné plány týkající se uspořádání středomořského makroregionu, který spojuje Sicílii s Alboranským mořem. Mělo by se jednat o propojení euroregionůPyreneje-Středozemí a Alpy-Středozemí. Vznikl by tak oblouk mezi Janovem a Tarragonou, vedoucí přes Baleárské ostrovy a klíčová města, jako Barcelonu, Lyon, Marseille, Turín a Milán. K historickým a kulturním svazkům spojujícím tuto budoucí zónu se tak přidává obchodní zájem na tom, stát se největším jihoevropským přístavem.