Přicházejí Němci. Za tichého hovoru vcházejí do místnosti. Jsou trošku nesmělí, usmívají se: hlavně nezavdat příčinu k potvrzení předsudků, například hlasitou mluvou. Reputace je už tak dost pošramocená. A člověk tu chce žít, vypadat sympaticky, protože je cizinec, a přistěhovalec.

V Curychu je skoro sedm hodin večer. Jsme účastníky „integračního večera pro Němce žijící ve Švýcarsku“. Na stole leží materiály. „Ahoj, Gummihälse gumové krky. Proč nám Němci občas dělají díru do hlavy?“ Gumové krky? Výraz odkazuje k mladým německým zdravotním asistentům, kteří při rozhovoru s nadřízenými vždy horečně přikyvují. V širším slova smyslu pak k oportunistickému chování Němců, respektive k chování, které Švýcaři za oportunistické považují.

Christiana Baldaufová vítá účastníky. Došli jsme k závěru, že tento večerní kurz je nezbytný, vysvětluje vedoucí Curyšské integrační správy.

250 000 Němců žije ve Švýcarsku

Švýcarský deník Blick udělil v červnu titul „nejnenáviděnější osoby ve Švýcarsku“ německému ministru financí Peeru Steinbrückovi. Severský soused s občas znepokojující mocí hrozil, že se pustí do daňových rájů, jinými slovy do Švýcarska. Došel tak daleko, že helvétskou konfederaci dokonce přirovnal k banánové republice. Jeden křesťansko-demokratický švýcarský poslanec na to řekl: „Steinbrück mi připomíná generaci Němců, kteří před šedesáti lety mašírovali našimi ulicemi v kabátech a kožených botách, s páskami na rukou“.

Uprostřed této přestřelky stojí Němci žijící ve Švýcarsku. Nikdy jich nebylo tolik. Komunita čítající na 250 000 osob je po Italech druhou největší, větší než jsou Portugalci a Srbové. Od podpisu smlouvy v roce 2004 o volném pohybu osob mezi Švýcarskem a Evropskou unií se počet německých občanů žijících ve Švýcarsku víc než zdvojnásobil. Každý měsíc přejde hory s pracovní smlouvou na plný úvazek a příslibem štědrého platu 3 000 lidí. Některé už tento trend zneklidňuje, vysvětluje Baldaufová a vytahuje jedno zatavené číslo Blicku, který se na titulní straně ptá: „Kolik snese Švýcarsko Němců?“ Němci jsou noví obětní beránci Švýcarska, kteří nahradili Albánce, kteří před několika lety nahradili Italy.

Jak si v tichosti obědnat pivo

Během večera se bude hodně mluvit o schopnosti činit kompromisy. „Nevidí se tu moc dobře, když si před kolegy z práce hrajete na tvrďáka“. Právě to není pro mnoho expatriotů zastávajících zodpovědnou funkci jednoduchá záležitost; v Německu by totiž jinak byli považováni za slabochy. Ve zdejších krajinách však jejich „všechno vím, všechno znám“ ostatní šokuje. Kritický názor je lépe vyjádřit [ve švýcarské němčině] formulacemi typu „Samozřřřejmě, že rrrozumím, co mi tu řřříkáš. Ale možná že…“ A nezapomínat na podmiňovací způsob, ve Švýcarsku tak důležitý! Například v restauracích se lépe hodí říct: „Bylo by snad prosím vás možné dostat jedno pivo?

Chce-li německý státní příslušník nadále mluvit klasickou němčinou, bude působit arogantně. Pokud se ale pokusí hovořit Grüezi, bude čelit podezření, že se vysmívá švýcarskému přízvuku. K řešení problému se dostáváme v poslední kapitole tohoto večera, kterou jsou srdeční záležitosti. Němci by neměli očekávat nějaký velký příval citů. Na druhou stranu: se Švýcarem či Švýcarkou jich žije v manželském svazku přibližně 20 000. Což dokládá, že rozdíly mezi námi nejsou tak nepřekonatelné.