Pro úhlavní kritiky ratingových agentur to byl moment, který si nemohli nechat ujít.

Sotva Standard & Poor's naznačila možné snížení ratingu eurozóny, ozval se rozčílený Christian Noyer. „Ratingové agentury prohloubily krizi v roce 2008 a je otázkou, jestli stejnou roli nehrají i v krizi současné,“ prohlásil guvernér francouzské centrální banky Banque de France.

Noyer, který je rovněž členem Rady guvernérů Evropské centrální banky, může mít ke svému výpadu i jiné důvody. Jeho hlas však určitě nezůstává osamocen. Jen málo organizací je v současné době na finančních trzích vystaveno tak tvrdé kritice jako S&P, Moody's a Fitch.

Ať už je zasloužená či ne, takzvaná Velká trojka má ve finančním světě pověst opozdilců – začínají křičet „hoří“, až když je dům už dávno v plamenech a pak ještě do ohně neobratně přilévají trochu benzínu.

Kritici tvrdí, že agentury nejen nedokázaly předpovědět finanční krizi z roku 2008, ale ještě ji prohloubily, když udělily AAA rating právě těm toxickým hypotečním úvěrům, které světové ekonomice podrazily nohy.

Obžalovací spis ale nekončí – agentury nyní údajně také zmeškaly krizi eurozóny. A co víc, právě když to začínalo vypadat, že se Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy konečně začínají blížit nějakému úspěchu, firma S&P do věci vhodila bombu. Christianu Noyerovi se ale zdá, že věci mají ještě temnější pozadí. Naznačil, že se jedná o obří spiknutí a obvinil S&P, že mění „metodologii“, která je nyní „více propojena s politickými faktory a méně s těmi základními.“

„Nesmysl,“ zněla odpověď S&P. Jak zdůraznila ředitelka pro výzkum ve firmě Forex.com Kathleen Brooksová: „Spojené státy nemají zájem na tom, aby Evropa přišla na buben, nebo aby se spirála dluhové krize vymkla kontrole ještě více, než jak už tomu je – a zvláště ne ve volebním roce. Také Číňané spoléhají na evropský růst, takže toto politicky motivované tvrzení nemá opravdu žádný reálný základ.“

Kritici možná budou muset dojít k méně stravitelnému závěru. A to, že ať už má S&P jakékoli chyby, tentokrát trefila do černého. A nejen to. I když tomu mnozí nebudou chtít uvěřit, tato ratingová agentura má v posuzování zadluženosti eurozóny lepší bilanci než řada praktiků na trhu.

Nejdříve přišlo pondělní rozhodnutí [z 5. prosince]. Je pravda, že načasování tohoto oznámení bylo poněkud provokativní. Ale agentura S&P se za ně nestydí. Jak říká, prioritou pro ni bylo varovat před potenciálním snížením ratingu 15 ze 17 zemí eurozóny – včetně Německa – před začátkem zásadního summitu EU ve čtvrtek [8. prosince].

V odpovědi kritikům vysoce postavený analytik S&P Moritz Kraemer v úterý vysvětlil: „Věříme, že systémová rizika v eurozóně v posledních týdnech značně vzrostla a obáváme se jejich dopadu na platební schopnost v případě, že summit nepřinese žádná efektivní a věrohodná řešení. Vzhledem k velkému množství brzy splatných dluhů, které musí být refinancovány v prvním čtvrtletí 2012 a vzhledem k tomu, že se dá předpokládat, že se eurozóna v první polovině roku opět dostane do recese, času na formulaci řešení už mnoho nezbývá.“

S&P uvedla pět vzájemně propojených faktorů, které ji k tomuto kroku vedly – „zpřísnění úvěrových podmínek“ bank eurozóny; „vyšší pojištění rizika u rostoucího počtu svrchovaných subjektů eurozóny“; „pokračující neshody“ mezi evropskými státníky; rostoucí zadlužení, a to jak vlád, tak domácností; a „rostoucí riziko recese“.

Žádný z výše uvedených faktorů se po pondělním potlachu dua „Merkozy“ a příslibu možného posunu směrem k rozšíření fiskální unii empiricky nezlepšil. S&P má také rozumné výhrady vůči reformnímu programu Angely Merkelové. „Jak se evropská ekonomika zpomaluje, věříme, že reformní proces, který se opírá pouze o pilíř fiskálních úspor, může skončit sebedestruktivně,“ prohlásila agentura.

Nic z toho by trhy nemělo překvapovat. Zvláště ne analýza, že užší fiskální integrace také bude pro země s hodnocením AAA – Německo, Francii, Nizozemí, Finsko, Lucembursko a Rakousko – znamenat, že se stanou rukojmími těch rozhazovačnějších.

Jak poznamenal Nicolas Veron v říjnu ve své studii pro bruselský think tank Bruegel, navzdory kritice, že ratingová hodnocení mohou vyvolat „negativní posuny v konsenzu investorů ... nestává se často, že by snížení ratingu trhy překvapilo – zpravidla totiž sledují klesající nálady na trhu, než že by jim předcházely. Navíc když agentury něco předpovídají, investoři jim často nevěnují příliš pozornosti, tak jako když S&P začala snižovat rating Řecka v roce 2004.“

Což nás přivádí k druhému bodu. S&P nejdříve v červenci 2004 snížila rating Itálie, krátce poté přišlo na řadu Řecko a pak i Portugalsko. Dluhové trhy tehdy téměř nerozlišovaly mezi úvěrovými riziky u jednotlivých členů eurozóny. Je pravda, že agentuře S&P, stejně jako jejím konkurentům, trvalo poměrně dlouho, než rozsáhlou krizi zaregistrovala. Ale alespoň zpočátku měla oproti trhům náskok.

Případnější kritikou je ta, že ratingové agentury mohou špatnou situaci ještě zhoršit. Jak Veron poukázal, protože jsou odkazy na agentury „zapuštěny“ do „smluvních a právních předpisů ... Pak přesto, že se agentury hájí, že jejich ratingy jsou pouhými názory ... mohou mít přímý mechanický dopad, například pokud taková ustanovení mají za následek nucený prodej cenných papírů“ – což je problém, který se eurokomisař pro trhy Michel Barnier snaží řešit.

Snížení ratingů zemí, které má S&P nyní na mušce, by skutečně mohlo poškodit Evropskou agenturu pro finanční stabilitu, záchranný fond eurozóny. Její AAA rating se totiž opírá o podobně hodnocené svrchované subjekty, které za ní stojí. To by se Noyerovi určitě nelíbilo. Ale tím se S&P zjevně nemusí trápit.