Vyberte si jazyk
Vím, že některé lidi pohled na to, jak se všichni mocní Evropané rozpalují doběla, silně znepokojuje. Angela Merkelová se nechala slyšet, že jsme ani pořádně nevyjednávali. Nicolas Sarkozy se dokáže jen stěží přemoci, aby nazval Británii jejím skutečným názvem, a byl dokonce natočen, jak naprosto viditelně odmítl potřást rukou Davidu Cameronovi. Noviny na celém kontinentu jsou plné rozčílených titulků o všeobecné aroganci a hlouposti Englanders/Anglais/Inglesi. Sledoval jsem jednoho ubohého liberálně demokratického europoslance, který vypadal, že snad vybuchne zlostí nad chováním Británie na nedávném summitu.
A v této zemi musí být jistě mnoho lidí, které jedovatost kritiky vystrašila. Několik dnů nám BBC pohřebními tóny sdělovala, že jsme „izolovaní“ a „marginalizovaní“ – jako kdyby padlo rozhodnutí, že budeme jako nějací pomalovaní divoši odvezeni na jakýsi mlhami obestřený ostrov. A tak doufám, že všechny uklidním, když upozorním na to, že naši evropští přátelé a partneři na nás nejsou naštvaní kvůli tomuto summitu.
Všichni se chovají, jako kdyby na využití práva veta ze strany Davida Camerona bylo něco epochálního – jako kdyby někdo ze skály konečně vytáhl národní [bájný meč] Excalibur nebo došlo minimálně k vystřelení [jaderné střely] Trident z jejího podmořského úkrytu. Celá řada ministerských předsedů zablokovala záležitosti, které nejsou v zájmu této země - od Thatcherové ve věci rozpočtu EU po Tonyho Blaira v případě srážkové daně. Ale řada dalších premiérů byla mnohem hlučnějších než jsou Britové – vzpomeňme na španělského předsedu vlády Felipe Gonzáleza, který nechával pořádat summity EU, dokud neměl pocit, že má přístup k dostatečnému množství irských tresek.
Ne, ve skutečnosti se na nás opravdu nezlobí kvůli nesouhlasu s novou smlouvou o fiskální unii. Důvod, proč jsou naši evropští bratři a sestry na Brity chronicky naštvaní, je, že se ukázalo, že ohledně eura jsme měli naprostou pravdu. Více než 20 let britští ministři jezdili do Bruselu a říkali, že bezmezně milují všechno kolem jednotného trhu, ale že pochybují o správnosti snah na vytvoření měnové unie. A více než 20 let někteří z nás říkali, že důvod, proč měnová unie nebude fungovat, je ten, že ji není možné vytvořit bez unie politické – a dosáhnout politické unie je zase nemožné demokraticky.
Varovali jsme s tím, že by bylo zapotřebí vytvořit centrální eurovládu, která by kontrolovala národní rozpočty a zdanění, a že národy Evropy by na to nepřistoupily. A teď pohleďme. Problémy v eurozóně nezpůsobili anglosaští bankéři, Sarkozy, mon ami. Způsobila je naprostá neschopnost států eurozóny – mimochodem Francií počínaje – dodržovat maastrichtská kritéria. Způsobilo je odmítnutí Řeků kontrolovat své výdaje či reformovat systém sociálního zabezpečení. V Řecku a Itálii byli demokratičtí lídři v podstatě odstraněni v naději, že to povede k uklidnění trhů a záchraně eura. Lídry eurozóny štve ještě víc skutečnost, že to celé evidentně nefunguje.
Davida Camerona obviňují z „vetování“ nové unijní smlouvy, zatímco ve skutečnosti nic takového neučinil. Smlouva je naprosto otevřená ostatním členským státům EU, které mohou jít kupředu a vytvořit si svá nová fiskální pravidla. Když budou chtít, mohou se rozhodnout vytvořit hospodářskou vládu Evropy. Mohou se rozhodnout, že nadešel čas – i když voliči se cítí odtrženi od politického procesu – předat citlivá rozhodnutí o daních a výdajích nevoleným byrokratům. Udivuje mě to, protože by to byla úžasně nebezpečná věc, jelikož národy této Nadnárodní a fiskální unie (Supra National And Fiscal Union, Snafu*) by rychle přišly na to, že už nemohou odstranit vládu z jejího úřadu. Velice silně pochybuji o tom, že by to fungovalo, protože zřejmě neexistuje jediný zvláštní důvod k tomu, proč by měly národní vlády respektovat soubor nových „závazných“ pravidel víc, než respektovaly „závazná“ pravidla Maastrichtu – tedy pokud v nových pravidlech není nějaké tajné ujednání o jejich prosazení silou prostřednictvím jakési euro-armády.
Ale i když má Snafu jen mizivé vyhlídky na úspěch, není žádný důvod k tomu, aby David Cameron tuto zemi začlenil do projektu, který je intelektuálně, morálně a demokraticky zkrachovalý. Měl celkem pravdu, když řekl, že se ho Británie nebude účastnit a že důvod, proč se všichni na Británii zlobí, je ten, že roztržka zastírá skutečné selhání summitu – a tím pádem i s tím spojené řešení problémů eura. Tou nejlepší nadějí prozatím je, že se všichni uklidní a podívají se na věci, které občané Evropy po svých institucích skutečně chtějí. Euro být zachráněno může, anebo nemusí – i když je nepravděpodobné, že do roka bude existovat v naprosto stejné podobě jako dnes, a nejlepší by bylo, kdyby Řekům (a možná i dalším) bylo umožněno se spořádaně zbavit svého trápení.
Ale stále tu je ještě spousta věcí, které může Evropská unie pro své lopotící se národy udělat. V lednu uplyne 20 let od zrodu „jednotného trhu“, a přesto dosud existuje celá škála netarifních obchodních bariér. Snažíme se vytvořit hospodářskou vládu Evropy a přesto jsme zatím ještě neschválili směrnici o službách, která by všem, od optiků přes realitní makléře až po pojišťovací poradce, umožnila se svobodně usazovat ve všech evropských jurisdikcích. Řekům říkáme, že Brusel musí v podstatě řídit jejich hospodářství – a přitom se zatím nedokážeme shodnout ani na společných evropských standardech pro elektrické zásuvky.
Všichni se dnes obávají, že ostatní evropské státy Británii „potrestají“. Možná novými směrnicemi o finančních službách, které budou navrženy tak, aby poškodily londýnskou City. Dobrá, pokud je toto problém, není to problém, který by uplynulý summit nějak zhoršil; jestliže potřebujeme posílit naši evropskou reputaci, nadešel nyní čas nabídnout pozitivní vizi Evropy, která skutečně pomáhá jednotlivcům i firmám. Příště, až budou mít tito lídři summit, zamkněme je, dokud se nedohodnou na směrnici o službách a nepřijdou s eurozásuvkou.
