Srpen 2009: po předchozím varování na internetu se budova stojící v blízkosti letiště Zestienhoven ocitá v plamenech. Jedná se o stavební buňku firem, které zde budují velké zadržovací středisko (320 cel pro 576 zadržených) pro nelegální cizince. Ten samý den o něco později se k akci hlásí skupinka anonymních aktivistů The Anarchist Fire. Úmyslné požáry, zastrašování, výhrůžky… Odpor vůči nizozemské politice v oblasti azylu a přistěhovalectví roste, konstatuje Všeobecná zpravodajská a bezpečnostní služba (AIVD).

Zkušenost s tím má i David van Ballegooijen ze Zeistu, který při odchodu z domu 20. února 2007 zažil šok. Fasádu pokrývala červená barva. Nejdříve měl za to, že se jedná o projev vandalismu, ale poté dostal anonymní dopis: „Krev na tvých rukou, krvavé skvrny na zdi (…) Tohle je varování (…) Už nikdo z těch, kdo se přidává na stranu nelidské politiky vůči uprchlíkům, nezůstane v anonymitě.“ Van Ballegooijen pochopil rychle. Jakožto zvolený zástupce a místní předseda křesťanské strany hlasoval pro rozšíření zadržovacího střediska Kamp Zeist pro nelegální cizince. „Pokud lidé nesouhlasí s mými politickými názory, ať zazvoní během dne u dveří“, říká. „Hodit uprostřed noci na dům bombu s barvou je zbabělost.“ Tu samou noc navštívila skupina pět dalších předsedů parlamentních uskupení. Nejtvrdší úder zaznamenal Karst Schuring ze Strany práce – v pokoji jeho dcery přistál celý pytel plný barvy.

Aktivisté mají namířeno na mnoho firem

Dne 9. února letošního roku se před domem i autem nabarveným načerveno ocitl architekt zadržovacího centra Zestienhoven. Následoval výhružný dopis od aktivistické skupiny „Betonrot“ (koroze betonu): „S díky za tvůj projekt nového zadržovacího střediska Zestienhoven a za tvůj předchozí příspěvek k vězeňskému průmyslovému komplexu. Tohle je varování (…) Přestaňte se obohacovat na barbarské migrační politice evropské ‚pevnosti‘!“.

Zpravodajský servis odhaduje, že počet případů nelegálních aktivit a zastrašování poroste, a to tím spíše, že se v Nizozemí staví stále více zadržovacích středisek. Na internetu koluje sedmadvacetistránkový dokument s výčtem zainteresovaných instancí pod názvem „Na pranýř!“.

Na seznamu figuruje Imigrační a naturalizační služba (IND), firma pověřená přestavbou vězení na lodi Dordrecht či dodavatel výtahů pro nové středisko Zestienhoven. Ale rovněž firma starající se o sběr odpadků ze zadržovací lodi Zaandam, agentury provádějící nábor personálu pro zadržovací střediska nebo firmy, které IND dodávají vánoční dárky. Internetový portál „Pryč s deportační mašinérií“, který funguje od loňského roku, dokonce poskytoval celou řadu údajů soukromého charakteru. Uvedl například jméno judistického klubu, jehož členem byl syn ředitele jednoho ze zadržovacích středisek.

Aktivismus bez násilí na druhých

Zpravodajský servis (AIVD) ve své [zprávě uvádí](http:// https://www.aivd.nl/actueel/nieuw-op-de-site/aivd-ziet-toename-in), že „ilegální odpor řídí dvě organizace“, Zastavte deportace (WSD) a Utrechtská anarchistická skupina proti deportaci (Aagu). Tyto skupiny, operující v Utrechtu, organizují legální a ilegální akce, z nichž některé vedly k udělení pokuty, alternativních trestů nebo trestů vězeňských. Nejedná se ale o akce zastrašující a výhružné. K těm se hlásí aktivistické skupiny, jako jsou „Grenzen Weg“ (Zrušme hranice), „Geen Bloed Aan Mijn Handen“ (Žádnou krev na rukou), „Gebroken Gla(n)s“ (Roztříštěná/ý sklenice/lesk) a „Anarchist Fire“.

Domníváme se, že přistěhovalectví má svou příčinu. Protože jsme velice bohatí, přicházejí k nám chudí, to je logické“, vysvětluje Mikkie Venemaová, 47 let, aktivistka Aagu. "Bojujeme proti současné politice v oblasti přistěhovalectví. Činíme tak otevřenými a přímými akcemi, ale bez násilí vůči jiným osobám.“

Občas je třeba dělat věci, které lidem vadí. Dvakrát jsme obsadili kancelář IND a vylezli jsme na střechu Kamp Zeist. AIVD nás dává dohromady s lidmi, kteří házejí bomby s barvou. To je absurdní. My lidi nestrašíme. Ale dokážu pochopit, že někdo zapálí stavební buňku blízko zadržovacího centra u letiště Zestienhoven. Lidé, kteří v Nizozemí žili a pracovali 21 let, jsou nyní vyhoštěni. Lidé, kteří byli až osmkrát zavřeni a kteří drželi měsíce hladovku. Když tohle člověk slyší, cítí se bezmocný…