Krize nás vždycky zaskočí. Nejpřekvapivější je ale na nich možná podobnost vzorců chování, které jsou jejich příčinou. Opakují se natolik, že se v lidové moudrosti ustálily v podobě bajek a pohádek. Pokud bychom se optikou současnosti podívali na slavnou pohádku Tři malá prasátka, nalezli bychom tam všechny podrobnosti shodné s krizí eura. V podstatě by to mohl být způsob, jak vyprávět o krizi eura dětem.

Pohádka je očividnou metaforou krize v podobě zlého vlka a jejích příčin v podobě chování třech little pigs [sic! PIGS neboli „prasátka“ je anglický akronym Portugalska, Itálie, Řecka a Španělska, nejméně disciplinovaných států eurozóny]. Příběh je ale plný jemných nuancí a morálka v něm ukrytá není tak docela zřejmá.

Bez lsti a prozíravosti nelze ochránit ani ty nejpevnější stavby

Předně se tu objevují různá zpodobnění nepředvídatelnosti – slaměná chýše a dřevěný domek – které ukazují, že k oslabení hospodářských a sociálních základů lze dojít mnoha cestami. Dále vidíme, že přehnaná opatrnost a obezřetnost nejsou nezbytně nutné: cihlový dům nestačí k ochraně před vlkem, který do domu může vniknout komínem. Morální poučení pak zní, že bez lsti a prozíravosti – hrnec s vroucí vodou, který na vlka čeká v krbu – se nepodaří ochránit ani ty nejpevnější stavby.

Nejslabší společnosti, symbolizované slaměnou chýší, jsou ty, kterým chyběla konkurenceschopnost, růst a sociální soudržnost. Od zavedení eura v roce 2002 vykazují Itálie, Portugalsko a Španělsko v poměru k Německu ztrátu konkurenceschopnosti ve výši 9 %, 12 % a 19 %. Výsady průmyslových korporací, široce zastoupených v parlamentech a vládách těchto tří zemí, bránily uskutečňování reforem, které by se negativně dotkly některých rent ve prospěch společnosti. Tam, kde se těmto rentám dařilo, se důsledky projevily právě na konkurenceschopnosti, výrobní struktuře a platební bilanci. K udržení blahobytu bylo zapotřebí čím dál většího odprodeje majetku. Sociální nerovnost rostla.

Prasátka zachránil prozíravější bráška

Oslabené jsou, stejně jako dřevěný domek z pohádky, i společnosti, které nechaly nadměrně nabobtnat svůj veřejný a soukromý dluh. Exemplárním případem je Itálie a Belgie. V roce 1999 vykazovaly obě země ze všech států eurozóny nejvyšší poměr veřejného dluhu k HDP (113 %). Přijetím eura došlo k významnému poklesu úrokových sazeb, což umožnilo dosáhnout velkých úspor při obsluze dluhu. Vlády v Belgii tyto úspory na rozdíl od Itálie využily ke snížení dluhové zátěže, a nikoliv k financování běžných výdajů.

Pohádka od Walta Disneye končí šťastně. Prasátka, která si postavila domek ze slámy a dřeva, uniknout tesákům zlého vlka díky pohostinnosti svého mazanějšího a prozíravějšího brášky.

Řekli jsme si, jakých podob může nabývat prozíravost a neprozíravost. Jak je to ale s velkým zlým vlkem? Kdo je to? Co podněcuje jeho choutky? A jakou lstí na něj lze vyzrát?

Neprozíravý musejí prohlédnout a prozíraví být mazanější

Vlk z pohádky ztělesňuje to, k čemu dochází, když nechceme brát na vědomí zřejmé nebezpečí. Vlk nabývá vnější formy – v našem případě spekulace – ale ve skutečnosti je důsledkem popírání reality (v angličtině výraz denial). Pokud k takovému popírání skutečnosti dochází po delší dobu, začnou se nerovnováhy kumulovat a je čím dál složitější je kontrolovat. Čím déle společnost, respektive politická třída neberou realitu v potaz, tím více je vlk – spekulace – nebezpečnější.

To, co činí z této pohádky ozřejmující příklad, je sled událostí, který nám připomíná, že když už jednou neprozíravost neprozíravých probudila choutky vlka-spekulanta, pouhá prozíravost už nikoho neochrání, ani ty prozíravé. Důkazem jsou známky nákazy, které se v posledních dnech rozšířily i na ty nejukázněnější státy severní Evropy a jejichž šíření tyto státy nedokážou zabránit.

A právě v tomto okamžiku přichází na scénu mazanost. Ta spočívá ve schopnosti rozpoznat, že se závazek těch nejsilnějších nemůže omezovat jen na pouhou občanskou povinnost výpomoci, ale že musí mít charakter naléhavé mobilizace. Rozsah evropského záchranného fondu (EFSF) či odpovědnost ECB v záležitosti finanční stability nebudou stanoveny na základě smyslu pro občanskou povinnost německo-finského nebo rakouského daňového poplatníka. Hnacím motorem mimořádných intervencí, které by pro spekulanty představovaly hodnověrnou hrozbu – to znamená, použijeme-li výjevu z pohádky, které by je byly schopny ‚spařit‘ – a zahnaly je na útěk, musí být mazanost. Pohádka nás učí, že teprve tehdy, až neprozíravý prohlédnou a prozíraví budou mazanější, dojde eurozóna ke šťastnému konci a euro bude čekat krásná budoucnost.