Mezinárodní společenství Kypr uznalo. „Severokyperskou tureckou republiku“ vyhlášenou tureckými Kypřany, která vznikla v roce 1974 po obsazení severní části ostrova tureckou armádou, uznalo však pouze Turecko.

V Nikósii přitom vládne klid. V jižní části kyperské metropole proudí dav po pěší zóně obchodní ulice Lidras. Kyperskou republiku s jejími 900 000 řeckými Kypřany, kterávstoupila do Evropské unie v roce 2004 a do eurozóny v roce 2008 a která si stále drží mírný růst (0,2 %) a nízkou míru nezaměstnanosti (6 %), krize zatím nijak viditelně nepoznamenala. HDP na obyvatele je tam třikrát vyšší než v „Severním Kypru“, který je rovněž v Unii, kde jsou ale unijní výhody zmraženy a platí se tureckými librami. V obou částech ostrova se nicméně jezdí vlevo – pozůstatek britské kolonizace.

McDonald's a luxusní obchůdky na řecké straně ulice Lidras hrají všemi barvami. Ulice vinoucí se na sever ale náhle končí. Nese turecké jméno: Siret Bahçeli. Až do dubna 2008 ji zcela přehrazovala zeď. Nyní lze projít na druhou stranu otvorem. Tedy pokud nejste turečtí kolonialisté, které řečtí Kypřané neradi vidí. Jinak vám postačuje pas. Několik ubohých truhlíků s vadnoucími květinami se snaží propůjčit této pohraniční no man's land poněkud přívětivější tvář.

A najednou je tu jiný svět: z krámků méně ověnčených neony se chraplavě ozývají turecké zpěvy, nad střechami se tyčí minaret, chodců je méně, McDonald's nepovažoval za dobré se tu usadit, půlměsíc na turecké a kypersko-turecké vlajce je všudypřítomný, ženy se halí do závojů.

Barely, ostnatý drát a betonové kvádry

O kus dál chrání nárazníková zóna střežená jednotkami OSN (UNFICYP) pozůstatky bývalé francouzské ambasády. Je to neogotická budova porostlá vegetací a vyrabovaná po turecké invazi v roce 1974. Severní část ostrova stále obývá 40 000 tureckých vojáků spolu s 200 000 tureckými Kypřany a osadníky, kteří sem přijeli z Turecka donuceni k emigraci Ankarou, aby zde uměle navýšili kypersko-tureckou populaci a vyzískali politickou moc.

„Zelená linie“, která protíná kyperský ostrov od východu na západ a rozděluje jako břitva hlavní město Nikósii, v sobě nemá brutalitu Berlínské zdi. Betonovou stěnu s ostnatými dráty obklopenou plážemi s jemným pískem tu nechrání žádné střílny. Kyperská zeď je tu a tam poslepovaná z kanystrů, ostnaté dráty jsou navěšené jen tak halabala, z tvárnic vyrůstají stromky. Pouze turečtí Kypřané tu postavili a střeží hranici, kterou řečtí Kypřané neuznali. Od roku 2002 otevřeli na nátlak lidu několik přechodů: tři otvory v hlavním městě a dva na jiných místech ostrova. Řečtí Kypřané si ale cestu na druhou stranu raději odpustí, než by se podřizovali nutnosti ukazovat pas, umožňující jim přístup do jejich vlastní země.

Vstup Turecka do EU by konflikt ukončil

Kypr je příběhem o dvou společenstvích a dvou obavách. Od roku 1963 se stalo obětí konfliktu 5 000 lidí. Řečtí Kypřané se bojí turecké armády, která obsadila sever ostrova, a návratu dřívější brutality. Turečtí Kypřané mají strach z toho, že se turecká armáda stáhne a oni se opět stanou obětí násilí a vyloučení, jak tomu bylo před jejím příchodem.

Od roku 1964, čtyři roky poté, co země získala nezávislost, začala na ostrově působit jako prostředník OSN. Státní převrat v roce 1974 vyvolaný řeckými plukovníky, kteří usilovali o připojení ostrova k Řecku, posloužil Turecku jako záminka k intervenci. V roce 2004 se Evropská rada dopustila nerozvážnosti, když zaručila Kyperské republice přístup do EU dříve, než došlo ke sjednocení. Řečtí Kypřané vyinkasovali přístup… a odmítli plán Kofiho Annana na sjednocení země. Začala nová pracná vyjednávání, vedená dobrou vůlí kyperského prezidenta Demetrise Christofiase a představitele kyperských Turků Mehmeta Aliho Talata. Oba podporují přístup Turecka k EU, který by umožnil ukončit tento letitý spor: okupaci jedné země druhou uprostřed Evropy.

Všude po Evropě přetrvávají různé menší konflikty: na Gibraltaru, který náleží Britům a jehož vládu neuznává Španělsko, v bývalé jugoslávské republice Makedonii, které nechce Řecko propůjčit stejnojmenný název jedné ze svých provincií, ve Slovinsku a Chorvatsku, které hledají řešení pohraničních sporů. Evropská unie, stroj na mírové vztahy v Evropě, s urovnáváním konfliktů neskončila.