2012: Horší už to nebude

Rok 2011 byl pro Evropu tak špatný, že ten letošní může být už jen lepší. Unii, která přežije bezprecedentní krizi, bude ohrožovat sociální napětí, které tato krize vyvolala, soudí novinář deníku Gazeta Wyborcza Jacek Pawlicki.

Zveřejněno dne 3 ledna 2012 v 16:06

Uplynulý rok završila nejzávažnější krize v dějinách Unie a dobrovolná izolace jednoho jejího členského státu. Velká Británie odmítla změny unijních smluv, jež mají posílit rozpočtovou disciplínu.

V listopadu 2011 politici i odborníci poprvé otevřeně připustili možnost, že by členský stát mohl vystoupit z Unie. Tím státem bylo Řecko, jehož záchrana spolykala miliardy euro a téměř veškerou energii Unie. Nemluvě o problémech s Itálií, které naštěstí skončily happyendem proto, že odešel Silvio Berlusconi. Toho pak v premiérském křesle nahradil technokrat Mario Monti.

U našich jižních sousedů svrhly arabské revoluce diktátorské režimy, aniž by však do Libye, Egypta, či Tuniska prozatím přinesly více demokracie. Navzdory obávám vlna uprchlíků Evropskou unii nezaplavila vlna. Problém přistěhovalectví v Evropě, která rodícím se demokraciím může nabídnout jen málo, přetrvává i nadále.

Stejně tak se musí udělat jasno ohledně asociační dohody mezi EU a Ukrajinou. Podpis smlouvy, s nímž se původně počítalo během summitu EU-Ukrajina v prosinci loňského roku, se nakonec odložil kvůli uvěznění bývalé premiérky Julie Tymošenkové. Zatímco na Bělorusko, jehož prezident Alexandr Lukašenko, který své odpůrce pravidelně posílá do vězení, nemá Unie už takřka žádný vliv.

Newsletter v češtině

EU, podobně jako Polsko, které má na sblížení se svými východními sousedy zvlášť velký zájem, ve vztazích s těmito dvěma zeměmi naprosto selhaly. Evropě chybí vize, jak se z této slepé uličky dostat. A Rusko, pečlivě pracující na obnovení svého někdejšího impéria, neztrácí čas.

Velký Schengen a malá Unie

Na jaře možná budeme svědky rozšíření schengenského prostoru. Nizozemí totiž těsně před Vánoci stáhlo své veto na rozšíření zóny volného pohybu osob o Bulharsko a Rumunsko. Tyto země tedy do Schengenu vstoupí za podmínky, že dvě příští zprávy Evropské komise o stavu justičního systému a reformách v oblasti vnitřních věcí vyzní kladně. Sofie a Bukurešť, které jsou v EU už od roku 2007, se tedy musejí více snažit.

Co se týče eurozóny, objevuje se zárodek užší fiskální Unie, a ačkoli političtí představitelé se skálopevnou jistotou odmítají možnost rozpadu Evropy, stát se může cokoli. První měsíce tohoto nového roku budou bez pochyby ve znamení hledání peněz pro Evropský fond finanční stability (EFSF) a vyjednávání o nové mezivládní smlouvě. V pracovní skupině, která připravuje podmínky fiskální smlouvy, sedí zástupci Polska (které není členem eurozóny, ale chce k dotyčnému paktu přistoupit) i Velké Británie (která dohodu bojkotovala). Pohled na všechny u jednoho stolu vyvolává jistý optimismus.

Dobré zprávy přicházejí i z Chorvatska, které 22. ledna uspořádá referendum o vstupu do Unie. I přes znepokojení pramenící z hospodářské situace řekne většina Chorvatů Evropě „ano“ a Chorvatsko se v červenci 2013 stane 28. členským státem Evropské unie. EU tak získá dalšího člena z Balkánu (jehož geopolitická černá díra ji neustále pronásleduje).

Kolik dostaneme?

Během vyjednávání o rozpočtu, které nyní odstartuje po zahřívacím kole během polského předsednictví EU, bude probíhat boj o podobu fondů soudržnosti. Není vyloučeno, že hned z kraje roku budou čistí přispěvatelé do unijního rozpočtu, tedy Velká Británie, Německo, Francie, Švédsko, Finsko, Nizozemí a možná i několik dalších členských států, vyžadovat podstatné snížení svého příspěvku.

Radovat se můžeme z toho, že vyjednávání o rozpočtu bude v rukou Dánů, kteří Unii od ledna předsedají. Jde o již sedmé dánské předsednictví. Během toho posledního, v roce 2012, Dánové finalizovali přístupová vyjednávání s deseti zeměmi střední a východní Evropy. Nechybí jim dobrá víra ani zkušenosti. A navíc jsou jakožto Skandinávci známi svým velice pragmatickým přístupem k politice.

Dánský pragmatismus může bohužel narazit na francouzský přístup k vyjednávání o rozpočtových záležitostech. Tím spíš, že se v dubnu a květnu bude Nicolas Sarkozy horlivě ucházet o získání druhého prezidentského mandátu a udělá vše pro to, aby své stále euroskeptičtější občany přesvědčil o tom, že v EU tělem i duší hájí francouzské zájmy.

Co nás ještě může potkat?

Možná, že celá řada událostí, které dnes nejsme schopni předvídat, stejně jako by nás koncem roku 2010 ani ve snu nenapadlo, že v srpnu 2011 budou hordy Britů několik dnů rabovat londýnské obchody.

Vnitřní stabilitu Evropy nejvíc ohrožuje právě sociální napětí a rostoucí frustrace mladé generace. Když k tomu přidáme rostoucí vlnu politického populismu od Francie přes Nizozemí, Finsko až po Maďarsko, dostaneme výbušnou směs sociální frustrace a politického cynismu, které přiživuje slabost Evropy.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma