Vyberte si jazyk
Není žádných pochyb o tom, že si Evropská komise a MMF úmyslně kladly podmínky, na které maďarská vláda nemohla přistoupit, a to zřejmě s cílem donutit Viktora Orbána k demisi. Proto EU a MMF přerušily jednání.
V téže době vyslovil náměstek americké ministryně zahraničí pro demokracii a lidská práva Thomas Melia opětovně své obavy z ústupu „občanské demokracie“ v Maďarsku směrem k autoritářské, diktátorské moci. Komisařka Viviane Redingová, která je v EU zodpovědná za základní práva a spravedlnost, maďarské vládě ostře vytkla trvalé porušování principů svobodné a ústavní demokracie. Na denním pořádku jsou tvrdé kritiky ze strany Evropského parlamentu, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Rady Evropy a Benátské komise [tj. Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva], a dokonce i generálního tajemníka OSN.
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso nedávno adresoval maďarskému premiérovi dopis, v němž ho zdvořile žádá, aby některé návrhy zákona nepředkládal parlamentu k hlasování. Nejprestižnější západoevropská, ale i východoevropská a severoamerická tisková média a novináři soustavně protestují, bouří se a tropí si z Orbána posměch. Intenzivnější a serióznější nátlak si lze jen těžko představit. Následovat mohou už pouze přímé sankce.
LMP (Lehet Más a Politika – Politika může být jiná, zelená strana levého středu), jedna ze stran parlamentní opozice, prohlásila, že demokratická opozice, která byla v jejím ztělesnění až doposud opozicí mírovou a parlamentární, už nadále není možná a následně vyšla do ulic. Dvě nová slibná hnutí, Szolidaritás a 4K!, demonstrují (a slibují ještě intenzivnější protesty), odbory se chystají k akci a nová hnutí vzešlá z občanské společnosti prohlašují, že budou v protestech pokračovat.
Otázkou je, jaké je postavení levicových a/nebo liberálních opozičních sil vůči tlaku ze zahraničí (Západu a velmocí). Odpověď není zcela zřejmá. Na jednu stranu by mohlo být boření demokratických institucí (nyní už takřka završená věc) vzhledem k drtivé síle antidemokratické pravice důvodem k ospravedlnění zahraniční intervence ve prospěch demokracie.
Nicméně západní mocnosti a v první řadě Evropská komise chtějí vedle zachování zastupitelské demokracie, ústavnosti a dělby moci přimět Maďarsko k přijetí hospodářské politiky, která ne až tak docela slouží (to je eufemismus) zájmům maďarského lidu. Již mnohokrát zklamaní Maďaři by mohli ve „věci demokratické“ vidět pouze pozlátko na zkrášlení čím dál tvrdších úsporných opatření vyžadovaných západními mocnostmi obávajícími se o finanční stabilitu. Pokud jde ochrana demokratických institucí ruku v ruce se soustavným ochuzováním maďarského lidu, pak se nelze divit, že občané nejsou z dvojice obnova liberální demokracie plus bída nijak nadšeni.
Kritiky Západu na adresu vlády jsou povětšinou spravedlivé, maďarští voliči ale takové kritiky nevyjadřují. Maďarští občané nedávají západním mocnostem ke změně politiky své země mandát a ani jim ho dát nemohou. Vynucování demokracie externími antidemokratickými prostředky nelze ospravedlnit a zkušenost ukazuje, že je to také způsob neefektivní.
V důsledku tohoto napětí se maďarská demokratická opozice dostává do nanejvýš nebezpečného postavení. Na jednu stranu podporuje hospodářskou a sociální politiku, vůči níž by se v případě, že by ji vedla maďarská vláda, stavěla na odpor. Na stranu druhou by touto cestou podporovala antidemokratické postupy, čímž by se stavěla sama proti sobě, nemluvě o tom, že by byla obviňována ze zrady.
Maďarský premiér analyzuje situaci následujícím způsobem: „V posledních deseti letech hradily západní státy konzumní potřeby z dluhu namísto z pracovních příjmů. Tato forma zadluženosti se vymkla kontrole, a to zejména ve chvíli, kdy ji stát začal využívat k financování systému sociálních dávek.“
Jedná se tu o škodlivou polopravdu a navíc o diskurs se sklonem k neokonzervatismu, tedy tendenci, proti níž by měl bojovat. Premiér s posedlostí kritizuje příjmy bez práce, neustále se snaží rozložit systém sociální podpory a s hrozivou demagogií pokračuje v boji proti sociálním dávkám. To on de facto zrušil podporu v nezaměstnanosti, pustil se do důchodů a rozbil zdravotnický systém, to on v tichosti znovu zavedl doplňkový systém soukromého zdravotnictví, a to ještě radikálnějším způsobem než jeho neoliberální předchůdci [levicová vláda Ference Gyurcsányho], kteří přesně o tomhle snili. Jejich návrhy ale ztroskotaly na odborech, které tehdy podporoval právě Viktor Orbán. Mezi vládou Orbána a EU/MMF tedy není rozdílu.
Dilema by se dalo z obecnějšího hlediska formulovat takto: je třeba hájit národní nezávislost, když je svrchovanost lidu v troskách a když byla základní práva v podobě svobod relativizována? Předpokladem obnovy národní nezávislosti je obnova demokracie. Rekonstrukce a obnova demokracie, které mohou podle mého názoru vyklíčit pouze z nových politických sil vzešlých z občanské společnosti, nesmějí být předem ohroženy taktikami krátkodobého charakteru.
Dokud nebude existovat konfederovaná evropská demokracie, bude nezávislost naší poslední ochranou. Je to rámec, který nám v současných poměrech umožňuje obnovit, nebo lépe řečeno nově pojmout svrchovanost lidu. Je to v zájmu maďarského lidu. Je znepokojující, že Maďaři nemají silného spojence ani doma ani venku. Tím spíš je zapotřebí, aby byli přátelé lidu věrní a důslední.
Kontext
Více moci pro Orbána
Protinové Ústavě, která vešla v platnost předešlého dne, demonstrovalo 2. ledna v Budapešti 70 000 až 100 000 lidí. Text, který již nezmiňuje „Maďarskou republiku“ a naopak se dovolává Božího požehnání, posiluje kontrolu vlády nad Ústavním soudem a je považován za nástroj moci vládnoucí strany premiéra Viktora Orbána Fidesz. Předmětem protestů je i novývolební zákon, který maďarský parlament přijal 23. prosince. Ten snižuje počet poslanců, ustavuje jediné kolo hlasování, zvyšuje počet podpisů nutných ke kandidatuře, mění hranice volebních obvodů a uděluje volební právo maďarským menšinám žijícím v zahraničí. Podle kritiků se Fidesz pokouší zajistit si pomocí nového zákona vítězství v příštích volbách.
Tyto politické změny přichází v okamžiku, kdy Maďarskopřerušilo 16. prosince jednání s MMF a EU, jelikož obě instituce usoudily, že nový status maďarské Národní banky vyvolává otazníky nad její nezávislostí. Parlament zároveň ustavil nutnost získat pro jakékoliv rozpočtové změny dvoutřetinovou většinu, což veškerá jednání dále komplikuje. Vládní kontrola médií,částečně zpochybněná Ústavním soudem, pak nakonec vedla k zahájení protestní hladovky dvěma veřejnoprávními žurnalisty. Oba ztratili práci.
