Geert Mak: Získejme Evropu zpět

Vstoupila Evropa do svého konečného stádia? Nizozemský novinář a historik Geert Mak ve své eseji předpovídá, že v roce 2012 si bude Unie muset zvolit politickou cestu, která jí umožní vymanit se z logiky peněz. Jinak ztratí své místo na světové scéně.

Zveřejněno dne 9 ledna 2012 v 14:50
Geert Mak.

V brzké době se k ničemu podobnému doopravdy nechystal. Geert Mak momentálně píše knihu o Spojených státech, Evropu tedy tak trochu odsunul do pozadí. Když si však německý týdeníkDie Zeit položil otázku, proč evropští intelektuálové stále mlčí, rozhodl se napsatTišmův pes – Co když Evropa padne?

Tišmův pes je dosti temná knížka. Spolu s Normanem Daviese, historikem a odborníkem na Evropu, dochází Geert Mak k přesvědčení, že prosincový summit evropských lídrů zahubil poslední naděje. „Bojím se, že to je konec.“ Všechno se dá shrnout slovy: příliš málo, příliš pozdě. Příliš málo peněz na záchranné fondy, příliš malé možnosti sankcí, příliš málo vize a nakonec příliš málo skutečně evropského vedení. „Německo Angely Merkelové,“ píše Geert Mak, „promarnilo historickou šanci stát se skutečnou vedoucí silou Evropy. Německo žene Evropu do hospodářské recese, a to kvůli obavám z inflace.“ „Je to chyba,“ myslí si Mak. „Bylo by lepší tisknout peníze. A neutahovat Jihu šroub až k zadušení.“

Píšete, že Evropa musí přestat poslouchat diktát peněz. Ale jak? V roce 1989 zvítězil svobodný Západ nad komunismem. A pak už jen přihlížel hroznému skluzu do divokého kapitalismu.

Newsletter v češtině

„V podnikání musí člověk riskovat. Vaše snaha může být odměněna, ale může to i špatně dopadnout. Tomu rozumí každý trhovec. Ale volný obchod je narušován bankami, které téměř zahájili protidemokratickou revoluci. Ty se chopily moci. Z této krize vycházejí všichni s velkými škodami, kromě těch, kdo za ni nesou zodpovědnost. Banky nemusí čelit nijakému riziku a veřejný sektor za to musí platit.

Nedávno jsem se účastnil schůzky, při které proslulý čínský ekonom a africký ředitel národní banky kárali skupinu evropských odborníků na finanční sektor. Zajímavý historický zvrat. Afričan říkal: Vaše banky jsou plné neobyčejně kompetentních osob, které se ale dopustily všech možných a myslitelných chyb. Vysvětlením může být pouze to, že do jejich rozhodnutí vstoupily další faktory. V Africe říkáme těmto dalším faktorům korupce. V sále bylo naprosté ticho. Samozřejmě mluvil o bonusech a měl úplnou pravdu.“

Evropa představovala pokus povýšit demokracii nad národní hranice. Je demokracie neschopná postavit se nevázanosti finančních trhů?

„Právě toto je pro mě důvodem k hlubokému smutku. I přes své nedostatky, přes své rány a hrboly v cestě, je Evropská unie v tomto ohledu fantastickou zkušeností. To proto bychom ji měli bránit zuby nehty. V divokém dvacátém století měla být EU modelem, který bude sloužit k zachování demokratických hodnot. Pokud o ni přijdeme, prázdno, které po Evropě zbude, zaplní jiní. Američané, Číňané, Brazilci, či Rusové.“

EU je typickým výsledkem víry v možnost pospolitého života. Budou mít nakonec populisté pravdu? Že to nemůže fungovat?

„Nebudou. Máji pravdu pouze v jediném – že se Evropou jako mlha šíří pocit neklidu. V Nizozemsku je tento pocit velice silný. Jiné země ještě spokojeně předou. Populisté tento pocit pouze vyjadřují. Kritikám Evropy rozumím. Ale uzavírat se sami do sebe znamená věřit na kouzla. Národní mýtus je neuvěřitelně svůdný. I mě se někdy stává, že si večer v posteli řeknu: dnes jsem byl na čtvrt hodiny pravičák. A jaké to bylo lahodné!“

Ve vaší knize je tento pocit neklidu jasně cítit. Jste svou duší Evropan a přinášíte historický pohled na věc. Ani vy ale nejste schopen se tohoto pocitu zbavit. Nakonec uznáváte, že to nefunguje.

„Je to možná smutné, ale nepřekvapilo mě to. Už v poslední kapitole své knihyIn Europa [V Evropě, česky zatím nevyšlo] jsem popsal situaci, kdy je loď s 27 kapitány na palubě velice nevyvážená. Předvídal jsem, že z toho budou v případě bouře velké problémy. A ta bouře teď zuří.“

Vaše knížka končí poněkud pesimisticky. Jaké si děláte do roku 2012 naděje?

“V nadcházejícím roce bude otázkou, jakou podobu na sebe Evropa vezme. Zůstane komunitárním systémem pod vedením mocné Evropské komise, nebo se z ní stane decentralizovaný mezivládní systém, tak jak to chtějí Němci. Nizozemsko může v tomto ohledu hrát roli prostředníka. My nejsme tak dogmatičtí, jako Němci. Hrajme proto tuto roli s nasazením, už pouze z našeho vlastního zájmu. Jsme a zůstáváme totiž zemí otevřenou světu.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma