Začalo to, když belgičtí celníci prošli dodací listy tuctů obrovských cisternových nákladních vozů, které vykonaly podivnou, trojúhelníkovou cestu přes celou Evropu. Nákladní vozy, z nichž každý vezl 22 tun tekutého cukru, totiž překročily hranice osmi států a z belgické cukrové rafinerie do Chorvatska a zpátky ujely celkovou vzdálenost více než 4 000 kilometrů. Místo toho, aby zvolily tu nejkratší cestu v délce zhruba 1 400 km. Po cestě se totiž kamiony na chvíli zastavily v Kalilingradu, ponurém a rušném ruském hraničním kontrolním stanovišti u Baltského moře. Začalo to, když belgičtí celníci prošli dodací listy tuctů obrovských cisternových nákladních vozů, které vykonaly podivnou, trojúhelníkovou cestu přes celou Evropu. Nákladní vozy, z nichž každý vezl 22 tun cukru, překročily hranice osmi států a z belgické cukrové rafinerie do Chorvatska a zpátky ujely celkovou vzdálenost více než 4 000 kilometrů. Místo toho, aby zvolily tu nejkratší cestu v délce zhruba 1 400 km, kamiony se zastavily v Kalilingradu, ponurém a rušném ruském hraničním kontrolním stanovišti u Baltského moře.

Cukerný trojúhelník začínal dávat smysl. V záznamech společnosti bylo Rusko uvedeno jako místo určení, nikoliv Chorvatsko. Ruská zastávka tak znamenala, že se dodávky cukru kvalifikovaly do skupiny zvlášt výhodných plateb, známých jako vývozní dotace Společné zemědělské politiky Evropské unie. Podle vyšetřovatelů se tímto způsobem během tří let nakládalo s 200 dodávkami. Belgickému výrobci cukru Beneo-Orafti to pak celkově vyneslo více než 3 miliony euro. Na jaře vtrhly do kanceláří uvedené společnosti tucty belgických i evropských vyšetřovatelů. Zmrazily polovinu dotací a zahájily vyšetřování, které by mohlo společnost připravit o zbylých 1,5 milionu euro a možná i o více.

Jako mísa s koláčky

V rámci obrovského, evropského dotačního programu — který na zemědělskou pomoc štědře rozděluje více než 50 miliard euro ročně — není žádná komodita tak náchylná k podvodům, trikům a obcházení pravidel, jako běžný cukr, který používáme v domácnostech. Do průmyslového odvětví, ve kterém se točí 7 miliard euro, nalila EU v loňském roce 475 milionů euro jen na exportních dotacích. Pak zaplatila dalších 1,3 miliard za restrukturalizační pomoc na reformy dotačního režimu, který je tak marnotratný, že přivedl i studené Finsko k tomu, aby začalo vyrábět více cukru. Vzhledem k tomu, že je ve hře tolik peněz, kritici a někteří analytici uvádějí, že dotační systém na export cukru, se podobá míse s koláčky, která si říká o to, aby ji někdo sebral.

Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF informuje, že mezi léty 2005 a 2008 nesou stopy nesrovnalostí či podvodu dotace na vývoz cukru ve výši 67 milionů euro. Řada zemí musela zaplatit ještě o několik milionů víc na pokutách za provádění laxních inspekcí. V roce 2008 OLAF vyšetřoval 34 případů podvodů ve výši 4,4 milionů euro. Toto číslo je zřejmě jen špičkou ledovce, protože řadu schémat se nepodaří odhalit. Kritici už dlouho tvrdí, že evropský dotační systém deformuje trh, kazí hospodářskou soutěž a zvyšuje ceny. To platí zejména u cukru, který se v Evropě prodává za zhruba dvojnásobnou cenu než tomu je na světových trzích a to už zhruba po dvě desetiletí. Evropské ceny cukru jsou nejvyšší na hlavu ze všech světových regionů. Podle vyšetřovatelů k vyšším cenám rovněž výrazně přispívají podvody a obcházení pravidel. To kvůli milionům, o které se přijde na nevybraných příjmech a kvůli vyplácení nezasloužených dotací.

Trochu cukru s čajem?

Cukrovarnické společnosti tvrdí, že jsou jejich aktivity špatně interpretovány. A to kvůli tomu, že je spravuje byzantinský systém Evropské unie, který pak vede ke zmatkům. „Je velmi složité a obtížné, aby to někdo pochopil,“ uvedl Dominik Risser, mluvčí Südzucker Group, německé společnosti, která je v Evropě průmyslovým gigantem. Vlastní 40 továren v 10 zemích, včetně zmíněné Beneo-Orafti. Südzucker, který letos získal na zemědělských dotacích téměř 448 milionů euro, odmítá vyšetřování kauzy Beneo-Orafti jakkoli komentovat.

Evropa si svůj cukerný problém uvědomuje a zaváděla reformy, které měly za cíl dotace na vývoz cukru snížit a tím i podvody, které je provázejí. Možná, že tím nejběžnějším schématem, které se k ošálení systému používá, je smíchání třtinového cukru ze zahraničí s evropským řepným cukrem, což snižuje výrobní náklady a zvyšuje objem. Společnosti, které se toho dopouštějí, pak často falešně udávají zemi původu cukru, což je ilegální. Tato směsná schémata se pak často ještě doplňuje tak exotických hybrid, jakým je cukr smíchaný s drceným čajem a kakaovým práškem. Tímto mohou vývozci své produkty deklarovat jako zpracované potraviny a tím i platit nižší daně či se jim dokonce vyhnout zcela.