Jak udržet rozdrobenou Británii pohromadě?

Většina Skotů s úplným odtržením od Velké Británie nesouhlasí. Přála by si formu autonomní vlády schopnou vybírat vlastní daně. Angličané by se s tím měli smířit, domnívá se komentátor Simon Jenkins.

Zveřejněno dne 13 ledna 2012 v 16:40

A máme to tu znovu. Irsko odešlo. Skotsko právě odchází. Po něm Wales, a pak co? Hrabství Cornwall? Ostrov Wight? Jaký další vliv bude mít neschopnost londýnských politiků na osud britské konfederace, se nedá předvídat. Poslední hádka o souhlas či nesouhlas se skotskou „nezávislostí“ byla pouhým divadélkem. Skutečnou otázkou je tzv. „devo max“ [maximum devolution, tedy maximální možné přenesení pravomocí]. Londýnu se tato myšlenka protiví. Skotsko po ní touží.

Celý minulý týden byli odborníci na ústavní otázky zbavováni letitých pavučin, aby mohli znovu dlouze studovat zákony a dokumenty. To je naprosto k ničemu. Pokud je disidentská provincie rozhodnuta oddělit se, detaily zákona o referendu ji nezastaví. Jen se podívejme na Bosnu, Slovensko, Kosovo či Makedonii – každý případ je jiný, všechny ale začaly stejně. Británie kvůli rozbití jugoslávské unie vstoupila do války. Mnoho Britů touží po rozpadu té evropské. Tak proč bojují za udržení Spojeného království, jehož jednota se zcela očividně drolí?

Nechme je jít vlastní cestou

Čím déle se Londýn bude posmívat aspiracím neanglických národů žijících na Britských ostrovech, tím budou tato úsilí dále sílit. Irsko z unie, v pobouření nad špatnou vládou londýnského vedení, odešlo v roce 1922. A teprve loni byli Irové schopni tolerovat jednodenní návštěvu britské královny. Odpor vůči daňové decentralizaci stál labouristického premiéra Jamese Callaghana vítězství ve volbách v roce 1979 a zdecimoval podporu labouristů ve Walesu. Uvalení daně z hlavy na Skoty v roce 1989 zase přispělo k pádu Margaret Thatcherové a v podstatě eliminovalo konzervativismus ve Skotsku. Dnes se David Cameron vyjadřuje o Skotsku podobně jako Jiří III. o Americe - žasne „nad vzpurnou povahou, která naneštěstí existuje v některých z našich kolonií“.

Nejméně pochopitelná je však Cameronova hrůza z plné decentralizace, kroku, který by mohl zmírnit odstředivé síly, jež v současnosti ve Velké Británii sílí. I když detaily bude ještě nutné dořešit, samotný koncept je jednoduchý – Skotové by měli být schopni vybírat vlastní daně a rozhodovat o jejich využití, a (víceméně) tak ukončit svůj rozpočtový vztah s Londýnem. Monarchů, vojáků, vlajek, hranic a pasů se to nedotkne. Decentralizace by se vztahovala i na platby za infrastrukturu sociálního státu. Skotská – a nakonec i velšská a ulsterská – vláda by za domácí politiku odpovídala přímo svým voličům.

Newsletter v češtině

Pokud Skotové toto chtějí, což výzkumy veřejného mínění potvrzují, co z toho, že by „je to stálo miliardy“, jak se britská média neustále chvástají? Dánsko je schopné přežít. Norsko také. Avšak skotské, velšské a ulsterské hospodářství se podobají tomu řeckému, kde jsou výdajová rozhodnutí od daňových oddělena do takové míry, že to vytváří nezodpovědnou závislost. Skotsko polyká anglické peníze a nacionalističtí politici získávají hlasy tím, že je utrácí za studentské granty, léky na předpis a větrné turbíny.

Není důvod k centralizaci Británie za každou cenu

Anglie nic nezíská tím, že se bude snažit tento závislý vztah zachovat a skotské většině je jen ke cti, že jej chce ukončit. Plná decentralizace by rodné zemi Adama Smithe vrátila rozpočtovou zodpovědnost. Přistřihla by křídla rozhazovačnému populismu Salmondových nacionalistů, což by jim pravděpodobně přineslo porážku v příštích volbách a uškodilo cíli úplné skotské nezávislosti. A to vše je jedině v zájmu Cameronovy strany.

Velká Británie nebyla výsledkem kmenové identity, ale oportunismu a výhodnosti. Její rozpouštění začalo ve 20. letech minulého století a stále ještě neskončilo. Nepředstavuje žádnou historickou nutnost – tak, jako ji nepředstavovala ani Třetí říše či Sovětský svaz, či v současné době Evropská unie. Konfederace je nutné modernizovat a živit, aby neuhynuly. Někdy se však stává, že svůj účel přežijí.

Cameron by měl Salmonda nechat uspořádat jeho referendum a měl by se naopak postavit na stranu obhájců plné decentralizace. Je to totiž v zájmu rozpočtové odpovědnosti. Ukončila by nákladné dotování Skotska a její politický realizmus by mohl znovu přiživit zbylé jiskry konzervativismu ve Skotsku. Proč jí chce Cameron bránit „až do poslední kapky krve“, je mi naprostou záhadou.

Existuje jen jedna možná odpověď. Když se političtí činitelé dostanou k vysokým postům, moc a touha po její centralizaci se stanou cílem samy o sobě. V tomto případě jde o touhu kontraproduktivní. Před sto lety byly Britské ostrovy jediným národem. Zdá se, že vláda je pevně odhodlána udělat z něj národy čtyři.

*Devo max, tedy maximum devolution, plná devoluce neboli celková daňová decentralizace. Skotsko bude mít moc vybírat vlastní daně, místo toho, aby dostávalo dotace z Londýna.

Debata

Jaké referendum?

Britský premiér David Cameron 8. ledna prohlásil, že jeho vláda je ochotna Holyroodu [skotský parlament] umožnit uspořádání referenda o nezávislosti v případě, že by se v něm omezilo pouze na otázku setrvání či odchodu. Dva dny poté skotský premiér Alex Salmond představil plány na konání referenda na podzim roku 2014.

Zdá se, že kvůli formulaci textu referenda mezi Londýnem a Holyroodem nevyhnutelně dojde k sérii střetů. Salmond naznačil, že by skotští voliči mohli odpovídat na více než jednu otázku, a sice: úplná nezávislost, či „devo max“- maximální decentralizace, která by britské vládě ponechávala pravomoci jen v oblasti obrany a zahraniční politiky. Westminster se obává, že porazit „devo max“ bude obtížnější, protože rozdělí hlasy unionistů a převáží nad těmi, kteří by hlasovali proti úplné nezávislosti.

Týdeník The Economist soudí, že přímá otázka ano/ne:

„ ... by rovněž vedla k přímočarosti kampaně. Konzervativci, labouristé a liberálové by museli vysvětlit, proč je jednota pro Skotsko přínosná – což je něco, co se jim zatím nedařilo a také důvod, proč jejich preference na severu Británie rapidně klesají. SNP [Skotská národní strana] by zase měla vysvětlit problém, jehož řešením má být samostatnost – což také neučinila. A pokud Skoti odmítnout nezávislost, mohou být tázáni později, zda chtějí větší přesun pravomocí. [...] Pokud chce většina Skotů Británii opustit, nechť tomu tak je. Ale musí jít o spořádaný rozvod, žádné hádky a vzájemné ukazování prstem, které všechny jen zraňuje.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma