Vyberte si jazyk
Snížení ratingu Francie ze strany agentury Standard & Poor's, k němuž došlo 13. ledna, představuje pořádný politický elektrošok. Tento krok však nebyl žádným překvapením, protože podle velkých investorů, kterým je tento rating určen především, Francie ze všech velkých evropských států mezi nejdůvěryhodnější členské státy už stejně nepatřila. Cena, kterou Paříž musí platit za půjčky na mezinárodních trzích je například už několik měsíců dražší než ta, kterou platí Berlín.
Ztráta tří A, s níž se trhy už smířily, tedy sama o sobě nepředstavuje žádnou hospodářskou katastrofu. Za prvé ze všech tří světových ratingových agentur se poslat Francii do druhé ligy odhodlala zatím jen jedna. A za druhé ztráta nejlepšího hodnocení nevede nutně a okamžitě k apokalypse. Spojené státy o svá tři „áčka“ přišly už v srpnu a přitom si i nadále půjčují velice levně. I když je pravda, že největší světová hospodářská velmoc těží z dolaru, což je něco, co Francie nemá.
Rozhodnutí Standard & Poor's bude mít ve Francii nicméně dopad na financování země – stát, jeho ozbrojené síly i regionální samosprávy budou za půjčky platit více. Makroekonomická správa bude mnohem obtížnější. Francie byla hodnocená na jedničku a teď už má jen dvojku. Stále však navzdory všemu podle slov své vlády zůstává „jistou hodnotou“.
Politický elektrošok
Toto rozhodnutí, byť očekávané, je nicméně skutečným politickým elektrošokem. Nemilosrdně trestá francouzskou hospodářskou politiku posledních let, zejména politiku hlavy státu, který ze zachování tří áček učinil hlavní cíl své strategie. Nicolas Sarkozy si příliš pozdě uvědomil potřebu snižovat deficity a bojovat proti zadlužení.
Ale to nejzávažnější spočívá v něčem jiném: v rozdělení Evropy, na něž rozhodnutí Standard & Poor's poukázalo. V rámci eurozóny jsou dnes jasně vidět dvě Evropy. Na jedné straně severní Evropa tvořená státy s přísnou rozpočtovou politikou a skutečným růstovým potenciálem. Jejím tvrdým jádrem je Německo, jehož rating snížen nebyl. Na druhé straně je Evropa jižní složená ze států s velkými finančními problémy a velice skromnými vyhlídkami hospodářského růstu. Francie, jejíž rating byl snížen spolu se Španělskem a Itálií je od této chvíle součástí této druhé Evropy.
Oslabeno bude i postavení Paříže v budoucích vyjednáváních s Berlínem. Ratingovým agenturám se vůbec nelíbila agresivita Nicolase Sarkozyho vůči nim během americké hypoteční krize. Možná, že je to dnes tak trochu jejich odveta. Důvod k radosti nemá ani levice. Ať už 6. května [datum konání druhého kola francouzských prezidentských voleb] vyhraje kdokoli, bude to mít těžké, velice těžké. A euro by se mohlo stát první obětí.
Reakce
„Kopanec“
Poté, co ratingová agentura Standard &Poor's snížila v pátek Francii známku, se o dluhové krizi debatuje s blížícími se prezidentskými volbami plánovanými na 22. dubna a 6. května ještě intenzivněji.
Podle deníku Libération tato zpráva
„bezpochyby oslabí současného prezidenta, jehož postavení velkého obhájce národa nyní utrpělo těžkou ránu. […] Tato skutečnost rovněž nahrává kandidátům, kteří se prohlašují za „odpůrce systému“. [...] Ratingové agentury svými zásahy tvrdě nastolují otázku toho, co je vůbec možné, a nutí kandidáty více se vyjadřovat k podmínkám a okolnostem návratu politika v době krize.“
„V dlouhé historii kopanců do zadku to nebyla ta nejvinnější noha,“ poznamenáváhospodářský deník La Tribune s tím, že se Francouzi nyní budou muset nad sebou zamyslet:
Za posledních 36 let, kdy se Francie těšila nejlepšímu možnému ratingu AAA, nikdy nepředložila vyrovnaný rozpočet, přestože by jí to růst býval dovoloval. Francouzský státní dluh soustavně narůstal a Francouzi nesmějí považovat za urážku tvrzení, že si kolektivně žili nad poměry a břímě svých dluhů odsouvali na příští generace. Odpovědnost za to nesou všechny vlády, které se tu vystřídaly. Jak ale dobře víme, posledních deset let vládla pouze pravice a posledních pět let je prezidentem Nicolas Sarkozy.“
