Krize je útokem na jistoty a 320 000 Lucemburčanů bojuje s pochybnostmi. Velkovévodství, zasažené v oblasti finančního průmyslu, jenž zajišťuje polovinu jeho HDP, a zmítané náladovostí svého mocného německého a francouzského souseda, se obává, že se mu osud vymyká z rukou. Co se týká parlamentních voleb, které proběhnou 7. června paralelně s volbami evropskými, neočekává se žádné překvapení. Je téměř jisté, že Jean-Claude Juncker, který je v politice protřelým vlkem, zůstane se svou pevně ukotvenou křesťansko-sociální stranou a spojenci z řad socialistické dělnické strany nadále u moci. Stejně jako jinde v Evropě není ani tady pomyšlení na to, aby se v plném trysku přesedlávalo na jiného koně.

Končí ale s krizí to, co představovalo bohatství celé jedné generace? Na Lucembursko, jež se stalo svatyní finančnictví a bankovního tajemství, čekají nové změny.

Zdá se, že mezi pevností a věžáky ze skla a oceli, které vroubí údolí Pétrusse, se kruh uzavírá. Finanční podvod Američana Bernarda Madoffa stál Lucembursko 1 miliardu eur, finanční krize stála možná daleko víc. Vzhledem k 2 000 miliardám eur, které činí z tohoto místa třetí největší příbřežní centrum na světě, by to bylo ještě snesitelné. Skutečnou hrozbou je ale útok Berlína a Paříže na hlavní baštu úspěchu – bankovní tajemství.

V Lucembursku zajišťuje prosperitu více než 150 (převážně zahraničním) bankám a přibližně 3 000 fondům Sicav. Na 70 000 zaměstnanců má díky němu práci a sociální systém je jeho zásluhou poměrně štědrý. V sídle Asociace lucemburských investičních fondů panuje víra, že jeho zpochybnění na současném stavu nic nezmění a že díky němu Lucembursko získá přístup k doposud zapovězeným trhům.

Nejostřejší útok přišel ze sousedního Německa, která má možná nejvíc důvodů ke stížnostem na daňové úniky. Ministr financí Peer Steinbrück přirovnal Lucembursko k Ouagadougou. Předseda Sociálnědemokratické strany Německa Franz Müntefering bez legrace prohlásil, že kdyby to bylo v jiných dobách, řešil by Berlín situaci „vysláním vojáků“.

Lucembursko, zasažené na citlivém místě, semklo své řady a jeho Parlament nařčení jednohlasně odsoudil. Spolková republika „poskytla Jean-Claude Junckerovi možná nejlepší volební pomoc,“ říká politolog Charles Margue. Na druhou stranu ovšem vzala Lucembursku mnohé iluze.