Vyberte si jazyk
To vše se dá nakoupit na volném trhu s evropskými hlasy. Loňského 20. května se kandidát Giacomo Mancini vydává na turné do Apulie v jihovýchodní Itálii s cílem přesvědčit obyvatele Bari, hlavního města oblasti, aby pro něj hlasovali. Náhle mu zazvoní mobilní telefon. Jeho telefonní číslo je stejné už osmým rokem a znají jej tak tisíce lidí. „Volající se představuje jako politický funkcionář a chce se mnou setkat. Dáváme si tedy schůzku v Andrii. Já žiji odjakživa mezi lidmi, nemám co skrývat a vždy jsem měl čistý štít.“
Na schůzce ho však čeká překvapení. Mancini se setkává se třemi muži, kteří mu vysvětlují, že mají pod kontrolou deset okrsků a nabízí mu tak dva tisíce garantovaných hlasů. „Výměnou za zaškrtnutí mého jména na hlasovacím lístku jsem měl zaplatit tři tisíce euro.“ Za takovou cenu je to výhodný obchod: 1,5 euro za hlas. „Tyhle propočty mě a můj tým velmi pobavily. Ale nejprve jsem ty tři chlapíky vykázal do patřičných míst s tím, že já hlasy od voličů nevykupuji, nýbrž dostávám.“
A jak dotyčná trojice zareagovala? „Nijak. Sbalili se a odešli. Bezpochyby, aby okamžitě učinili stejnou nabídku jinému kandidátovi." Mancini o tom policii neinformoval. Raději tuto příhodu, která ostatně není ojedinělým případem, vyprávěl voličům. „Volební kampaně jsou velmi nákladné a kontaktuje nás spousta lidí, kteří nabízí vytvoření různých výborů na podporu kandidáta.“ Ale určitě ne nezištně.
V Apulii, stejně jako na Sicílii, stále je to ta samá písnička. Rosario Crocetta je starostou sicilského města Gela. Svůj život strávil bojem proti místní mafii a od té doby, co z radnice propustil manželku šéfa místního klanu, Daniele Emmanuelleho, žije neustále v ohrožení. Během své volební kampaně, ostatně jako po zbytek roku, se Crocetta neodváží udělat ani krok bez své ochranky. Ale ani to některé mafiány neodradilo, aby jeho tým nekontaktovali s nabídkou hlasů. „Měl jsem zaplatit 400 euro za 500 hlasů.“ Ve srovnání s Apulií je to tedy s osmdesáti eurocenty za hlas skoro poloviční cena.
Starosta Gely vysvětluje, jak celý mechanismus funguje. „Během posledního týdne cena jednoho jediného hlasu vyšplhá zde na Sicílii na takových 50, 60 euro. Bez toho bychom nemohli vysvětlit, jak naprosto neznámí kandidáti dokážou sklidit tisíce hlasů a získat tak kýžené křeslo.“ Příběh Antonella Antinora, bývalého sicilského regionálního radního pro kulturní dědictví, který byl obviněn z toho, že získal hlasy výměnou za protislužby a který letos opět kandiduje za stranu UDC (Unie křesťanských a středových demokratů) na Sicílii ve volbách do Evropského parlamentu nepředstavuje pouze minulost. Starostovy plakáty visí v těchto dnech na zdech všech měst a vesnic v Sicílii a mnoho lidí si klade otázku, kde na to Crocetta sehnal finance. „Volební kampaně stojí hodně peněz, ale já jsem si otevřel běžný účet, kde je zaznamenán každý cent. Podezřelé šeky jsou odeslány zpět odesílateli.“
Ani v Neapoli se tato písnička nezpívá omnoho jinak. Enzo Rivellini je vedoucím poslanecké skupiny bývalé Národní aliance (AN), která se nedávno sloučila se stranou Lid svobody (PDL) Silvia Berlusconiho, v Regionální radě Kampánie. Před voliči předstupuje jako kandidát do Evropského parlamentu po létech bojů proti špinavostem a kriminalitě. Přesto, když telefonuje s potenciálními voliči, tak se stále najdou tací, kteří něco zkouší. „Peníze? Ne. Ty po mně nikdo přímo nikdy nechtěl. Ale nabídky, že by mi někdo umetl cestičku s tím, že má syna, který hledá práci, to je celkem běžná věc.“ Aby se z toho vykroutil, používá prý jeden trik. „Vždy odpovídám, že by nás mohl odposlouchávat karabiniér,“ usmívá se Rivellini. „To ale nic nemění na tom, že je třeba se zamyslet nad dramatickou situací, ve které žijí obyvatelé jihu“. Řešení, které by je vysvobodilo těžkostí, ve kterých se zmítá, určitě nebude představovat nová tabulka tarifů za hlasy voličů.
