<!--

@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }

P { margin-bottom: 0.21cm }

--

Kaliningrad (neboli Královec) je půlmilionové město zaklíněné mezi Polskem a Litvou na území přiděleném Rusku v roce 1945 v rámci vyrovnání. Město, které bylo vystavěno na ruinách německého Königsbergu, mělo už od dob perestrojky, coby relikvie sovětské říše, špatnou pověst. Dnes Kaliningrad tvoří v ruské federaci zvláštní hospodářskou zónu, a dokonce si získalo i přízeň prezidenta Putina, protože odtud pochází jeho manželka. Díky přílivu peněz z federace a příjmům z ropy zažívá město urbánní boom a jeho napůl darebácká a napůl elegantní image připomíná tu, na níž předtím vystavěla svou reputaci Moskva. Nedaleké pláže a bývalá německá přímořská letoviska, nyní v renovaci, mají také co do sebe.

V kavárně módního řetězce First Coffee na Vítězném náměstí laškují manekýni, oblékající 34 velikost, s novými ruskými metrosexuály. Je to ideální místo, kde člověk může popíjet cappuccino a přitom pokukovat po kolemjdoucích, a celé ho to stojí 80 rublů (1,84 euro), což je v porovnání s Moskvou za hubičku. Jedna obchodnice u stolku nadšeně vykládá o létání do Petrohradu, o kousek dál si vyšla na sólo oběd hezká dáma. Vedle živě debatuje skupina obchodníků. Venku na zahrádce diskutuje turecký student se svým italským přítelem.

Ruský Singapur

Kaliningrad je ambiciózní město. Obyvatelé ho srovnávají s Amerikou, Austrálií nebo Singapurem. Je to směsice různých národností a původů, politický „horký brambor“ a také jediný ruský přístav, který nezamrzá ani v létě, ani v zimě. „Pokaždé, když se někoho zeptáte, odkud je, vydá to na dlouhý příběh. Lidé často říkají ‚odtamtud‘ a vy se musíte zeptat ‚ale odkud dál‘?,“ vysvětluje Marina, učitelka z Kyrgyzstánu. Poté, co byli v roce 1946 deportováni poslední němečtí obyvatelé, sem začali hromadně přicházet lidé ze Sovětského svazu, především ze střední Asie. A kupodivu jich mnoho přichází i dnes.

Kaliningradu nechybí atrakce, ale jeho šarm spočívá ve výrazných kontrastech. Starý německý dům chatrně postává ve stínu velkých sovětských paneláků, pár kroků od "Fishing village development", nepříliš věrné repliky bývalého Königsbergu. Hned za Vítězným náměstím se v budově bývalého hlavního štábu Gestapa nachází sídlo FSB (ruská Federální bezpečnostní služba). „K ničemu jinému to ani sloužit nemohlo,“ vysvětluje místní průvodce Sergej s úsměvem na rtech. „Musí to být v tom architektonickém stylu.“ O kousek dál ční nad liduprázdným parkovištěm Dům Sovětů a hned vedle lze spatřit základy dnes už neexistujícího hradu Königsberg, kde probíhají vykopávky. Kaliningrad mísí v chaotické směsi staré a nové, opravené a imaginární; je to směsice soch Karla Marxe, kašen a obřích vozů značky Hummer.

Duny u Baltu

Historická minulost této enklávy přináší peníze a posiluje místní ekonomiku. Každým rokem sem přijíždějí stovky nostalgických německých turistů. Muzeum Friedland Gates nabízí virtuální návštěvu bývalého Königsbergu a bunkr nedaleko univerzity je posledním místem ve městě, které nacisté v roce 1945 opustili. Vedle opravené katedrály se nachází maličké muzeum věnované památce Emmanuela Kanta, který je nedaleko odtud pohřben.

Klenotem kraje je Kurská kosa. Tento písečný výběžek, zapsaný na seznamu světového kulturního dědictví Unesco, se táhne až k Baltskému moři a od Kaliningradu je vzdálen hodinu cesty. Místo připomíná spíše Saharu než severovýchodní Evropu. Na jedné straně poloostrova se vypínají obrovské duny, kam až oko dohlédne. Na druhé straně skýtá dlouhé pásmo pláží potěchu turistům, přijíždějícím z města. Na kose poseté stromy, které ji mají zpevňovat, se nachází „Tančící les“, zvláštní typ lesa, kde mají stromy šroubovitý růst a některé tvoří dokonce kola. Tento jev se dosud nepodařilo vědecky vysvětlit.

Kaliningrad se plně rozvíjí. Jeho transformace rychle pokračuje, ale pouze malý zlomek vnějšího světa dokáže zachytit jeho svěží dynamismus.

Ed Saunders