Položení prvního kamene osady Nof Tzion ve východní části Jeruzaléma, listopad 2009 (AFP)

V Jeruzalému nastal čas jednat

Švédské předsednictví EU navrhuje sedmadvacítce, aby uznala východní Jeruzalém jako hlavní město budoucího palestinského státu. Myšlenka, proti které tvrdě protestuje Izrael, by přitom mohla zbrzdit nebezpečnou situaci, domnívá se stockholmský deník Expressen.

Zveřejněno dne 8 prosince 2009 v 15:33
Položení prvního kamene osady Nof Tzion ve východní části Jeruzaléma, listopad 2009 (AFP)

Důvodů k rozmíškám mezi Švédskem a Izraelem přinesl letošní podzim hned několik. Vše začalo článkem Donalda Boströma [švédský novinář a spisovatel] v Aftonbladet o údajném obchodu s palestinskými orgány řízeném Izraelem, který způsobil mnoho rozruchu. Jednalo se pravda o snůšku narychlo sepsaných a velice nečestných obvinění, ale skutečnost, že se je Izrael pokoušel využít ve své zahraniční politice, rovněž poukazuje na to, že hebrejský stát naprosto postrádá smysl pro míru a zdravý rozum. Carl Bildt [švédský ministr zahraničních věcí] pak ještě přilil olej do ohně, když podpořilzprávu Goldstone o válečných zločinech, k nimž došlo loni v zimě během střetů v Gaze.

To velice rozhořčilo náměstka izraelského ministra zahraničních věcí Dannyho Ayalona, který pohrozil stažením izraelského velvyslance ze Švédska. V posledních týdnech došlo ve švédsko-izraelských vztazích ke třetí krizi: Izrael obviňuje Bildta z toho, že se Evropské unii pokouší v jeruzalémské otázce vnutit novou politiku. Fakticky je to obvinění opodstatněné. Právě v době švédského předsednictví EU totiž Evropa poprvé nahlas prohlásila, že Jeruzalém se musí v budoucnu stát hlavním městem obou států. A protože se žádná z evropských zemí nepodvolila intenzivní izraelské lobbystické kampani, dostal se tento požadavek opět na přetřes během bruselské schůzky ministrů zahraničních věcí [8. prosince].

Čekání na mírovou dohodu

Ze všech třenic, které existují mezi Bildtem a jeho izraelskými protivníky, je tato nejvýznamnější. Řešení pro oba státy má v rukou Jeruzalém. Ve východním Jeruzalému je ale situace čím dál kritičtější. Izrael se domnívá, že nová politika Evropské unie předjímá budoucí jednání. Přitom je to ve skutečnosti Izrael, kdo předjímá situaci. Od okupace východního Jeruzaléma v roce 1967 a jeho následné anexe v roce 1980 dělal všechno pro to, aby posílil obraz Jeruzaléma coby „věčné a nerozdělitelné metropole Izraele“. Čím dál větší počet Izraelců, hlásících se k establishmentu či nikoliv, si uvědomuje, že tato pozice je neudržitelná a rozdělení města nevyhnutelné. A zatímco se čeká na mírovou dohodu, která ne a ne přijít, obklíčení východního Jeruzaléma pokračuje.

Newsletter v češtině

Proto musí zbytek světa protestovat. Nepotřebujeme nová jednání, která budou vždycky iluzorní, pokud bude v Izraeli vládnout pravice a Palestinci zůstanou rozdělení. Potřebujeme, aby se zbytek světa osmělil a skutečně se do jeruzalémské otázky vložil. To, že Izrael zmrazil výstavbu nových kolonií, nic neznamená, netýká-li se toto zmrazení nejdůležitější oblasti ze všech. Evropská unie musí odtajnit výroční zprávy [sestavené evropskými konzuláty v Izraeli] týkající se alarmující situace ve východním Jeruzalémě a přestat mlčet. Pokud se Bildtovi podaří přesvědčit evropské země, aby se pevně a nahlas dožadovaly rozdělení Jeruzaléma, bude to znamenat jeho zásadní přínos coby ministra zahraničních věcí.

Úvaha

Dekonstrukce sionistického mýtu

Ztotožňovat židovství s jedním malým územím v mnoha ohledech nefunguje.“ Alespoň to tvrdí Tony Judt, ředitel Remarque Institute v New Yorku na stránkách Financial Times. Ten cituje kontroverzní práci izraelského akademika Šlomo Sanda, nazvanou Zrození židovského národa, která rozbíjí sionistický mýtus tohoto etnicky a nábožensky homogenního národa.Ředitel institutu volá po novém konceptu Izraele, který by „nestavěl výlučně na židovské identitě“, která „přisuzuje všem nežidovským občanům a obyvatelům Izraele status druhé třídy.“

Tony Judtodmítá řešení palestinské otázky, podle které by v Izraeli měly vzniknout dva nezávislé státy. To by prý pouze „ponechalo Izrael napospas etnickým sebeklamům.“ Autor apeluje na židovskou diasporu v Severní Americe a Evropě, aby se od Izraele distancovala. Pokud by se tak stalo, Izrael by si „přiznal svá omezení“ a „našel si nové přátele, nejlépe mezi svými sousedy,“ soudí Judt. Podobný krok učinila v 90. letech irská komunita ve Spojených státech, když zmrazila financování IRA. V případě Izraele by izolace fungoval jako oslabení pocitu „etnické výlučnosti" a "nacionalistických předsudků“ a byla by krokem na cestě k vyřešení Izraelsko-palestinských etnických tahanic.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma