Podle čerstvých odhadů Světové banky stojí Českou republiku její Romové každoročně nejméně šestnáct miliard korun. Lépe řečeno, ne Romové, ale jejich „nepřizpůsobivost“. Hlavní příčinu odborníci vidí v tom, že většina zdejších romských dětí dostává podřadné vzdělání a natrvalo tak ztrácí šanci na slušné zaměstnání. Stát potom přichází o peníze proto, že nezaměstnaní Romové nevytvářejí ekonomické hodnoty, neplatí daně a pobírají sociální dávky. Účet Světové banky přitom do konečné sumy nezahrnuje „vedlejší náklady“ tuzemského systému: mizernou kvalitu života sociálně vyloučených Romů, růst sociálního napětí, etnické konflikty, zločinnost...

Mezinárodní i tuzemské nevládní organizace tvrdí už téměř dvacet let, že v Česku je neúměrně velké množství romských dětí posíláno do zvláštních škol. Nedávno to definitivně stvrdil i první sociologický průzkum pro ministerstvo školství, z něhož vyplynulo, že do škol pro mentálně retardované děti tu chodí třicet procent romských dětí z populačního ročníku. U bílých Čechů mají tuto diagnózu jen přibližně dvě procenta, tedy počet odpovídající celosvětovému průměru. Velká část zbylých romských dětí pak chodí do „cikánských škol“, kde jejich výsledky nejsou o mnoho lepší než ty dosahované v lavicích pro retardované. Český školský systém tak každoročně produkuje tisíce nezaměstnatelných a „drahých“ absolventů. Ale přestože se o tomto plýtvání penězi i lidskými zdroji ví, naprosto se nedaří je zastavit. Podpírají ho totiž dva pilíře. Zdola touha bílých rodičů po bezproblémových školách pro jejich děti a shora autorita státu, jehož pedagogicko-psychologické poradny ve spolupráci s učiteli vydávají jako na běžícím pásu doporučení pro přesun romských žáků z běžných škol do zvláštních.

Celý článek (placený) čtěte na stránkách týdeníku Respekt.