Vyjednávání o konečné podobě dohody nebyla ani předem vyhraná ani snadná a ministry financí států Evropské měnové unie zdržela až pozdě do noci. Překážek, které bylo třeba překonat, bylo mnoho a byly náročné. A samozřejmě, že cena, kterou je třeba zaplatit za další šanci, kterou jsme včera dostali, je vysoká. Dá se říci, že od této chvíle je míč na naší straně.

Cíle, kterých se nepodařilo dosáhnout během posledních dvou let, a úkoly, jichž se musíme zhostit, abychom toto zpoždění dohnali, jsou natolik významné, že ve finále břímě, které máme nést, je ještě těžší než to, k němuž jsme se zavázali v neděli 19. února v parlamentu schválením plánu úsporných opatření. [Řecký parlament odhlasoval snížení letošních výdajů o 3,3 miliardy euro mj. prostřednictvím snížení minimální mzdy a důchodů.]

Tentokrát už nemáme žádný manévrovací prostor, už si nemůžeme dovolit udělat chybu. A právě té se mimochodem nejvíce obávají naši partneři a věřitelé, kteří nám vnucují přísnější kontrolu nad reformami, které jsme povinováni dovést až do úspěšného konce. Způsob, kterým byla vyjednávání vedena, je znamením, že v případě jakéhokoliv selhání z naší strany budou jednat velice přísně.

Naši partneři by si nicméně měli přece jen uvědomit, že pokud nám chtějí opravdu pomoci, nepostačí zastavit krvácení v podobě zadlužení a deficitu, ale také zastavit recesi. Je totiž nad slunce jasné, že mzdové škrty nebudou v žádném případě představovat jediné řešení, které nás vyvede z krize.

V této chvíli jsme de facto vyzýváni k tomu, abychom se tentokrát chovali o něco seriózněji a zodpovědněji, než tomu bylo v uplynulých dvou letech. Rovněž je třeba klást důraz na rozvoj. Pokud to neuděláme, bude se po nás velice brzy požadovat další odhodlání k úsporám.