„Evropský sociální model je mrtvý!“ Žádný centrální bankéř nikdy nehovořil o krizi, kterou procházíme, s takovou příkrostí. Slova, která použil Ital Mario Draghi, nástupce Jean-Claude Tricheta, v rozsáhlém rozhovoru, který poskytl v pátek 24. února deníku Wall Street Journal, jsou natolik tvrdá vzhledem k tomu, co obnášejí, že je zajisté nemohl vyjádřit nikde jinde než na stránkách „bible“ světového finančnictví. Dokonce i Jean-Claude Trichet volil svá slova opatrněji, když se Evropanům snažil vysvětlit, co je čeká.

Mario Draghi, bývalý bankéř Goldman Sachs a nový vládce nad měnou v Evropě soudí, že cena za záchranu eura bude vysoká. Podle jeho názoru není před zavedením politiky velice přísných úsporných opatření ve všech předlužených státech „možného úniku“. Znamená to rezignovat na sociální model založený na jistotě zaměstnání a štědrém sociálním přerozdělování. Model, na němž Evropa založila po druhé světové válce svou prosperitu, je minulostí („has gone“), tvrdí Mario Draghi a novinářům deníku WSJ připomíná tvrzení německého ekonoma Rudiho Dornbusche: „Evropané jsou natolik bohatí, že si mohou dovolit platit lidi za to, že nepracují.“

Každé ucouvnutí z cílů programů na oddlužení vyvolá okamžitou reakci trhů

Intervence šéfa ECB by mohla jen pár dní předtím, než centrální banka vystaví druhý šek ve výši 500 miliard eur bankám, které tak budou moci ve středu 29. února požádat u přepážky zřízené na záchranu eura o neomezený úvěr, působit provokativně. Jak se s takovými tvrzeními vyhnout rostoucí kritice, podle níž systém v tuto chvíli obětuje lidi, aby zachránil banky?

Draghiho argumenty jsou kategorické: každé ucouvnutí z cílů programů na oddlužení vyvolá okamžitou reakci trhů, které státům zvýší úrokové sazby. Oživení veřejných financí tak bude ještě složitější, ne-li nemožné. To se stalo v Řecku a málem také v Portugalsku, ve Španělsku a v Itálii.

Slova Maria Draghiho samozřejmě nejsou bez vazby na evropský volební harmonogram. V dubnu v Řecku, v květnu ve Francii a na jaře 2013 půjdou lidé hlasovat o svém osudu. Tím, že po vzoru Margaret Thatcherové moderní doby vysvětlil, že ať bude volební výsledek jakýkoliv, zvolené vlády stejně nebudou mít jinou alternativu než pokračovat v politice přísných úsporných opatření, provádět strukturální reformy trhu práce a ještě o něco více rozbíjet svůj sociální model, šel prezident ECB s barvou ven. Ať mu nikdo netvrdí, že současné zklidnění bouře na trzích značí, že je s krizí konec. Důkaz, že tomu tak není, přinese středa 29. února, až banky přijdou požádat ECB o podporu, bez níž je finanční systém neudržitelný.

„Vítejte v krutém světě kvantitativního uvolňování"

Bez transfúze centrálních bank, kterou v USA provádí Fed prostřednictvím tzv. kvantitativního uvolňování [Quantitative easing je nástrojem monetární politiky centrální banky, jehož cílem je jednak zvýšit množství peněz v oběhu a tím zlepšit jejich dostupnost, jednak snížit tržní úrokové sazby] a v Evropě ECB prostřednictvímdlouhodobějších refinančních operací[LTRO], by se všechno zhroutilo! Dokonce i Čína je nucena pomáhat svým bankám, které se dostaly do finančních problémů. Vítejte v krutém světě „QE world“.

Mario Draghi svým kategorickým stanoviskem vyzývá k procitnutí. Lépe je podle něj zvolit ihned cestu tvrdého očištění a strukturálních reforem a obnovit důvěru trhů než žít příštích těžkých deset let v jejich područí. Touto cestou se vydal Mario Monti v Itálii a až doposud byl úspěšný. Bývalému bankéři Goldman Sachs se za sto dní podařilo vyvléci zemi z oka cyklonu a nebývale proměnit její tvář. To by mělo být lekcí [i] pro ostatní země