Vyberte si jazyk
Nastal okamžik, kdybychom se měli pozastavit a čelit sami sobě. V plastových koridorech a narvaných sálech, mezi nesrozumitelnými texty a zničujícími procedurami, lidstvo rozhoduje o tom, co je a čím bude. Vybírá si, zda bude pokračovat v dosavadním způsobu života až do chvíle, kdy ze svého domova udělá skládku, či se zastaví a pokusí se začít znovu. V Kodani jde o víc než jen o změny klimatu. Jde tu především o nás.
Konference v Kodani nás vystavuje tváří v tvář naší původní tragédií. Jsme obyčejnými lidoopy vybavenými důvtipem a agresivitou skolit kořist mnohem větší než jsme sami, proniknout na nová území, překřičet vzdor přirozených mezí přírody. Na druhé straně je summit předpokladem, že epocha hrdinství je za námi. Vstoupili jsme do éry přizpůsobování se. Už nebudeme moci žít bez zábran. Ve všem co děláme, musíme odteď brát ohled na životy druhých, být obezřetní, usměrnění, důslední. Už nesmíme žít způsobem, jako by neměl přijít zítřek.
Rozpínači proti omezovačům
Toto setkání není jen o skleníkových plynech, které izolují atmosféru. Je to rovněž bitva mezi dvěma pohledy na svět. Rozzlobení muži, kteří se snaží tuto dohodu vykolejit, stejně jako všechna omezení jejich seberealizace, to pochopili lépe než my sami. Nové hnutí klimatoskeptiků, které je nejviditelnější v Severní Americe a Austrálii, o sobě už dnes dává vědět všude. Vyžaduje, aby se šlapalo po životě ostatních, jako by se jednalo o lidské právo. Skeptici dobře vědí, že tuhá paliva umožnila univerzálnímu lidoopovi překonat jeho paleolitické sny. Na chvíli, na báječnou mikrochvíli, nám bylo umožněno žít v blažené bezmyšlenkovitosti. Lidstvo se už nedělí na konzervativce a liberály, reakcionáře a pokrokáře. Dnes bitevní linie probíhá mezi „rozpínači“ a „omezovači“; mezi těmi, kdo věří, že by neměly existovat žádné zábrany a těmi, kdo věří, že se musíme držet v určitých hranicích. Zvrhlé bitvy, které byly dosud k vidění mezi zelenými a popírači změn klimatu jsou jen začátkem. Vzhledem k tomu, jak se lidé vymykají mezím slušného chování, se tato válka se stane ještě horší.
Hledání nových eldorád
Ačkoliv se delegáti probouzí, aby se ujali své zodpovědnosti, přesto se domnívám, že nás prodají. Každý se chce pustit do svého posledního odvážného podniku. Mezi oficiálními stranami je někdo jen stěží ochoten přijmout důsledky, které s sebou nese žití v rámci našich možností. Způsob života, který přemýšlí o dalších generacích. Říkají si, že vždy budou existovat další hranice, další způsoby, jak se vyhnout omezením. Hospodářský růst je kouzelným slůvkem, které stojí za tím, že naše konflikty zůstávají nevyřešeny. Říkají, že když hospodářství rostou, tak je sociální spravedlnost zbytečná, jelikož životy se mohou zlepšit i bez přerozdělování. Když hospodářství rostou, tak se můžeme z problémů nadále vykupovat. Vyjednavači v tom plastovém městě stále neberou změny klimatu vážně. Je zde ještě jedna nevyjádřitelná věc: dodávka. Většina ze států, které se do sebe v Kodani pouští, má dvě politiky přístupu k tuhým palivům. První spočívá v omezení poptávky podněcováním lidí ke snížení spotřeby. Druhá představuje maximalizaci dodávek podněcováním těžařských společností, aby toho ze země dostaly co nejvíc.
Ze článků publikovaných v dubnu v časopise Nature víme, že pokud průměrná globální teplota nestoupne o více než dva stupně, tak můžeme využít nejvýše 60% našich stávajících zásob uhlí a plynu. Když se budeme snažit, aby teplota nestoupla o více než 1,5 oC, jak po nás nyní žádá řada chudších zemí, tak toho můžeme propálit mnohem méně. Víme, že zachycování a skladování odstraní pouze malou část uhlíku v těchto palivech. Z toho zcela zřejmě vyplývají dva závěry: vlády se musí rozhodnout, které stávající zásoby pevných paliv zůstanou v zemi a musí zavést globální moratorium na hledání nových nalezišť. Ani jeden z těchto návrhů nebyl na program diskuze zařazen.
Výzkum
Střední Evropa se změny klimatu nebojí
Otázka o počasí a osudu lidstva nechává středoevropany spíše chladné. Vyjímku tvoří Maďaři, píše týdeník Respekt, který se opírá o poslední průzkum Eurobarometru. “Jen 30 procent Poláků si myslí, že klima může být problém, Slováci se sice obávají o něco víc (41 procent), ale to jistě jen proto, že nemají Klause a naopak mají na svém jihu Maďary, které trápí stále sušší léta a pokles úrody. “ Strach Maďarů ze změny klimatu, jež přiznává 52% dotázaných, přesahuje evropský průměr dosahující 47%. “
Více než změny klimatu se Středoevropané dle průzkumu obávají ekonomických důsledků v boji proti klimatickým změnám. "Jak přijde na peníze, Češi hned zavětří problém,“ píše Respekt. “Až 63 procent se jich obává, že světová ekonomika půjde ke dnu, zatímco průměr EU je jen 39 procent. Češi jsou ve své skepsi na tom skoro jako Bulhaři (71 procent) nebo Litevci (68 procent), přestože se jim vede nesrovnatelně lépe. Dokonce i ti Maďaři, kteří mají pádné důvody se bát, jsou optimističtější (jen 48 procent má obavy), Slováci s nimi drží krok (47 procent) a Poláci si z celosvětové krize dělají srandu (jen 25 procent z nich se bojí recese).“
