Zatímco mocní diskutují, planeta Země se otepluje. ©Presseurop

Planeta se točí v bludném kruhu

Kodaňský summit, který měl být poslední šancí na záchranu planety, nesplnil očekávání, konstatuje evropský tisk. Ponaučení je možná třeba si vzít od diplomacie po ekonomiku.

Zveřejněno dne 18 prosince 2009 v 14:54
Zatímco mocní diskutují, planeta Země se otepluje. ©Presseurop

Těch, kdo jsou za tuto situaci zodpovědní, je mnoho. Začít lze u dánské vlády, pořadatelky summitu. „Dánové jsou nekompetentní,zní titulek v Politiken, který shrnuje mezinárodní názor na předsednictví konference. První na mušce je, jak upřesňuje Berlingske Tidende, ministryně pro klima Connie Hedegaardová, „kritizovaná za nedostatek trpělivosti a zdvořilosti“. Jestliže ale velké země Dánsku neumožnily, aby získalo dohodu, pak proto, že nechtěly, aby „vavříny za dohodu o klimatu připadly dánské vládě“.

Kodaňská konference skončí „velkým neúspěchem“, předpovídá španělský deník ABC. „Mezinárodní veřejnost zkoprněle přihlíží jakémusi handrkování mezi neslučitelnými postoji,“ píše konzervativní deník, který poukazuje na „institucionální ekologii“ jistých představitelů, kteří „odhalují její největší slabiny“, protože „důležité ekonomické zájmy mají větší váhu než ideologie“.

Čína vydírá svět,“ píše The Independent. Londýnský deník obviňuje Peking z toho, že odmítá převzít zodpovědnost nové znečišťující země. Jak ale poznamenává ženevský Le Temps, došlo v posledních letech k „zásadním změnám“. Dříve svět ovládala trojice Spojené státy – Evropa – Japonsko, která své dohody vnucovala ostatním, zejména zemím třetího světa. Dnes „otevřela Brazílie, Indie, Čína, Malajsie a mnoho dalších zemí školy mezinárodních vztahů, z nichž vycházejí diplomaté, kteří neochvějně a přímou cestou hájí národní zájmy. Lépe připravení a drzejší vyjednavači z Jihu vystupují vůči svým evropským a americkým protějškům bez komplexů.

Newsletter v češtině

Kalamitní konference

Značí to tedy neúspěch jisté formy diplomacie neuzpůsobené době? [V Dziennik Gazeta Prawna](http:// http://www.dziennik.pl/)vysvětluje britský filozof John Gray, že „svět nemluví jedním hlasem ani o globálním oteplování, ani o jiných otázkách. Nepřihlížíme novému řádu světa, jako spíše globálnímu chaosu.“ „Každá země se snaží dosahovat krátkodobých či dlouhodobých cílů, které staví nad cíle globální,“ dodává Gray. Věřit, že můžeme zachránit planetu, je podle něj nesmysl.

Libération se naopak pokouší vidět závěrečné hodiny nevydařeného summitu z pozitivní strany. Francouzský deník se domnívá, že příjezd Baracka Obamy do Kodaně, který prolomil „kolosální egoismus praktikovaný beze studu jeho předchůdcem,“ obnovil „sen o otevřené a efektivní mezinárodní spolupráci“. „Toto světové setkání se musí stát precedentem,“ doufá levicový deník. „Jedním slovem je třeba přejít od realpolitik k [politice] jiné. Prostá kombinace národních zájmů, která tvořila intelektuální rámec dřívějších stratégů, už k zajištění budoucnosti planety nestačí. Budoucnost lidstva nyní závisí na tom, zda bude učiněn krok ke světovému demokratickému direktoriu."

Podle[Naomi Kleinové z The Guardian](http:// http://www.guardian.co.uk/commentisfree/cif-green/2009/dec/17/copenhagen-no-deal-better-catastrophe) je „lepší kodaňskou dohodu nemít, než mít dohodu rovnající se katastrofě“. Kanadská esejistka tvrdí, že byla během diskuzí „obětována Afrika“. „Postoj skupiny G77, která zahrnuje africké země, byl jasný: vzrůst globální teploty o 2 oC se v Africe rovná vzrůstu o 3 až 3,5 oC.“ Kleinová, která cituje „Matthewa Stilwella z Institutu pro řízení a udržitelný rozvoj, jednoho z nejvlivnějších poradců v těchto jednáních,“ poznamenává, že „diskuze se nevedou o způsobu, jak zabránit globálnímu oteplování, ale jsou to pravidelné boje o nanejvýš vzácný zdroj: právo na nebe. CO2 může být do ovzduší vypouštěno jen v omezeném množství. Pokud bohaté země své emise neomezí, spolknou už teď nedostatečný díl Jihu.

Zelený trh budoucnosti

Kodaň zklamala, a o vztahu k planetě je tudíž třeba přemýšlet jinak.Spiegel-Online konstatuje, že čínská a americká ekonomika „jsou tak propojeny, že co je nevýhodné pro jednu, je automaticky nevýhodné i pro druhou,“ a domnívá se, že tato „vzájemná ekonomická závislost by se měla aplikovat i na politiku týkající se klimatu“. Dvě ekonomické mocnosti, které se během konference názorově střetly, by se měly pustit spíše do hospodářské soutěže o "zelený trh budoucnosti,“ který je zdrojem zaměstnanosti a investic.

V listu Standaardujišťuje ekonomický odborník, že „osobní zájem a myšlenka, že zelený přístup a podnikatelství mohou k něčemu vést, budou slavit větší úspěch než nařízená opatření či kolektivní pocit viny.“ Geert Noels, zakladatel ekonomické poradenské společnosti Econopolis, tvrdí, že „zelená ekonomika zaznamenává stejně tak silný růst jako ekonomika čínská. Země, která přijme udržitelnou ekonomiku, vykazuje silnou tendenci růstu. Dánsko a Německo to dobře pochopily [...] nečekaly na donucovací opatření Kodaně či Bruselu [...]. Ekologickou výzvu nepovažují za přítěž, ale za záchranné kolo pro ekonomiku.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma