Možnost shlédnoutŽeleznou lady, film věnovaný životu Margaret Thatcherové, by měla být věkově omezena. Působivý snímek o stáří a politické moci budou totiž bezpochyby schopní pochopit jen lidé nad 50 let. Konec politické kariéry na sebe bere definitivní a krutou podobu jednoho listopadového večera roku 1990, když se tehdy pětašedesátiletá Margaret Thatcherová ve zmatku loučí s mocí.

Její oznámení o odstoupení je ve skutečnosti podružné: novináři jsou v Paříži kvůli prvnímu summitu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě od pádu Berlínské zdi. Ten ukáže, že pro „malý britský nacionalismus“ Margaret Thatcherové již v nové postkomunistické Evropě není místo. I Velká Británie teď chce být evropskou.

Proevropanství bývalo přirozené

Během svého proslovu k britskému svazu odborových sdružení, dva roky před pádem Železné lady, slíbil tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors svému publiku Evropu sociální, která bude bránit práva odborů a zaručí plnou zaměstnanost. Odboráři nato k poctě svého zachránce sborově zanotovali Frère Jacques. Během prvních pěti let Delorsova předsednictví bylo v Evropské unii vytvořeno 12 milionů pracovních míst. Proevropské cítění se tak zdálo být přirozené. Co by tak evropská odborová sdružení zazpívala na počest Hermana van Rompuye, stávajícího předsedy Evropské rady? Snad jednu z melodií jeho krajana Jacquese Brela, napříkladOn n’oublie rien [Člověk nezapomíná]. V Unii je dnes bez práce17 milionů lidí.

Minulý týden demonstrovaly odborové organizace z celé Evropy protirozpočtovému paktu EU, jehož součástí by měly být drastické sociální škrty a omezování občanských práv a svobod. Evropa tak pohřbívá společenskou ideologii sociálního státu, kterou vyznávali jak křesťanští, tak sociální demokraté, tedy obě dvě velké evropské politické strany.

Prostřednictvím paktu stability vnucuje EU všem svým členským státům thatcherovskou koncepci ekonomie. Nezapomínejme však, že si autoritářský kapitalismus někdejší britské ministerské předsedkyně získal souhlas obyvatel prostřednictvím demokratických voleb, zatímco EU svá rozhodnutí přijímá bez jakékoliv občanské či demokratické legitimity. Špičky EU chtějí především zachránit euro – měnu, která je symbolem ekonomického nerozumu a politické arogance, jež Evropu láme na bohaté země a ty, které jsou odsouzeny k chudobě.

Podmínky si dnes stanovují banky

Univerzitní profesor a proslulý evropský odborník na humanitní vědyFritz Wilhelm Scharpf si klade otázku, zda v sobě reformy Hospodářské a měnové unie neskrývají jakýsi tajný plán, a popisuje evropskou ideologii, která upřednostňuje privatizaci ekonomiky, oslabení odborového hnutí a komercializaci zdravotnictví a vzdělávání.

Hospodářským cílem této unie je stabilita a kontrola inflace. Plná zaměstnanost je tak odsunuta na vedlejší kolej. Evropské vlády nemají jinou možnost než se podrobit ekonomickým disciplinárním pravidlům, která mají vážný sociální dopad. Závazná pravidla stanoví finanční trhy – ve svůj prospěch. Když byl Scharf nedávno pozván přednášet v zašlém auditoriu slavné London School of Economics, varoval před erozí demokracie v Evropské unii: „Demokratická legitimita počítá s možností činit informovaná politická rozhodnutí.“

Legitimita demokraticky zvolených vlád by tak mohla být ohrožena, zvláště v zemích, které se k demokratickým strukturám přidaly jen nedávno. „Kandidátů není málo: Maďarsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie. V těchto zemích se revolta může zrodit jak z pravicového, tak z levicového populismu. A momentálně bohužel podstatně převládá ten pravicový, který se opírá o xenofobii. Protikrizové politiky tyto primitivní druhy myšlení podporují a ignorují myšlenku evropského občanství. Na jejím místě se objevují předsudky: řecká lenost proti německému spartánství, korupce Jihoevropanů proti luteránské disciplinovanosti Severu. Stará klišé opět ožívají.“

Při svém vstupu do jednacích sálů Evropské unie měla Margaret Thatcherová ve zvyku podívat se do očí svým evropských protějškům a vzkřiknout: „Chci zpět své peníze!“ Tato ideologie se nyní vrací – pouze s tím rozdílem, že dnes si podmínky stanovují banky.