El País: Rozumný začátek
Španělsko se ujme role předsednické země EU už počtvrté. Až doposud vláda José Luis Rodrigueze Zapatera na předsednictví nahlížela jako na příležitost pro získání politického kreditu. Nyní se zdá, že se jeho projev změnil. V této chvíli Evropa především potřebuje splnit proevropské závazky. Španělsko musí iniciovat naplňování Lisabonské smlouvy. Rozhodnutí otevřít politický prostor stálému předsedovi Rady Hermanu van Rompuyovi a Vysoké představitelce pro zahraniční záležitosti Catherine Ashtonové bylo rozumné. A vyčítat vládě, že se ocitá v jejich stínu nemůžeme, neboť by to protiřečilo duchu, ba dokonce obsahu Lisabonské smlouvy. Předseda vlády prohlásil, že pro ukončení krize a obnovu pracovních míst, se prioritou musí stát koordinace hospodářských politik a opatření, která se snaží stimulovat vytváření pracovních míst a bojovat tak proti nezaměstnanosti, jež zasáhla 22,5 milionu Evropanů. Úkol to nebude jednoduchý. Mezi nejchoulostivější rozhodnutí půlroku bude patřit ústup od daňových stimulů. Právě kvůli nim se pohled na řešení krize mezi jednotlivými členskými státy velmi liší.
EU bude muset překonat vnější paralýzu, kterou trpí už několik let. Manévrovací prostor během tohoto pololetí bude o to menší, že Unie musí též vybudovat své diplomatické služby a formulovat svou zahraniční politiku. O úspěchu či neúspěchu v této oblasti rozhodne vhodná agenda, neboť mezinárodní společenství má na rok 2010 naplánováno několik rozhodujících setkání, jakými je revize smlouvy o nešíření [jaderných zbraní] či nový summit o změnách klimatu.
El País**: Znehodnocené předsednictví**
Předsednictví Evropské unie představuje pro naši zemi velkou zodpovědnost. Poté co v platnost vstoupila Lisabonská smlouva, se musí chopit role unijního vůdce. To naše předsednictví znehodnotilo, ještě než mohlo začít. Zaprvé, připadá na počátek mandátu prvního předsedy Evropské rady Belgičana Van Rompuye. Právě on totiž bude hrát prim v této nové situaci, jež představuje kohabitace s José Luis Rodriguez Zapaterem, jakožto rotujícím předsedou, jehož role se tím stává nejasnou.
Lisabonská smlouva rovněž předpokládá, že z hlediska diplomacie ztratíme váhu i jakožto země. Jedna věc je jistá: španělská vláda má důležitý úkol, neboť spolupráce, kterou má navázat s Van Rompuyem, Ashtonovou, Komisí a Evropským parlamentem rozhodne, zda se Evropa stane výkonným aktérem, který bude na mezinárodní scéně mluvit jedním hlasem. V této chvíli je hlavní výzvou hluboká krize, která sužuje celý kontinent. Zapatero prohlásil, že jeho prioritou bude koordinace rozdílných opatření, která mají skoncovat s recesí a opět nastartovat tvorbu pracovních míst. Nicméně jeho kredibilita a schopnost stát se vůdčí osobností je oproti jiným evropským představitelům velmi slabá. To je dáno tím, že naše země se potýká s nezaměstnaností ve výši 18%, což je dvojnásobek evropského průměru a že hospodářské ukazatele nás umísťují na chvost pelotonu sedmadvacítky. Jak by tedy ostatní Evropané mohli předsedovi naší vlády důvěřovat? Není v nejlepším postavení, aby řídil vyjednávání o tak rozhodujících věcech, jako zrušení veřejných stimulujících balíčků, které hájí země jako Německo a které pro Španělsko představují skutečnou pohromu.
Kromě hospodářství se Evropa musí opět stát důležitým aktérem na celosvětové úrovni. Nemůže setrvávat ve stavu současné bezvýznamnosti, na kterou naneštěstí poukázala Kodaň, kde jí nikdo nenaslouchal. Nikdo nepochybuje o tom, že předsednictví je státnickou záležitostí. Opozice s Lidovou stranou v čele to tak pochopila a vládě nabídla svou plnou podporu.
Ekonomika
Zapatero se obrací na moudré
Předseda španělské vlády José Luis Rodríguez Zapareto „hledá radu, jak dosáhnout prioritního cíle“ španělského předsednictví EU, kterým je „posílení evropského ekonomického řízení“. Vzhledem ke krizi se Zapareto obrátil na bývalého předsedu Evropské komise Jacquese Delorse, bývalého komisaře pro hospodářské záležitosti a bývalého španělského ekonomického viceprezidenta Pedra Solbese a bývalého předsedu španělské vlády a předsedu think tanku o budoucnosti EU Felipe Gonzálese.
Deník uvádí, že „Delorsův obdivovatel“ Zapareto usiluje o to, aby se schůzky „skupiny moudrých“, z nichž první je plánovaná na 5. ledna, konaly pravidelně. Podle analytika Xavera Vidala-Folcheby Jacques Delors, „otec eura“, který „vždy litoval“, že měnovou unii nedoplnila skutečná hospodářská unie, mohl přispět svou zkušeností ke třem „rozhodujícím úspěchům“ EU, kterými jsou jednotná měna, odstranění vnitřních celních bariér a politika sociální a teritoriální vyváženosti.