Bouře je pryč, teď je řada na politicích

Angela Merkelová a Mario Monti se oba shodují na tom, že potřebujeme „více Evropy“ a že nám důvěru v budoucnost může navrátit pouze větší politický soulad. Pokud jsou úsporná opatření dopadající na naše ekonomiky v recesi přehnaná, pak je to, a na to kladu důraz, zejména z důvodu vzájemné nedůvěry, která vládne mezi zeměmi. Kdybychom se více spojili, mohli bychom tuto nedůvěru překonat.

Zbývá otázka, zda není tempo, jakým se chce kancléřka v tomto směru angažovat, příliš pomalé. Berlín dnes totiž usuzuje správně, ale k akci se moc nemá, jak upozornil renomovaný německý filozof Jürgen Habermas. K tomu, aby se na odložené otázky našlo nějaké trvalejší řešení, bude možná zapotřebí počkat ještě půl druhého roku do německých podzimních voleb v roce 2013.

Shoda mezi oběma státníky [Mariem Montim a Angelou Merkelovou], k níž dospěli 13. března, je smysluplná. Zato ve francouzské prezidentské kampani se o Evropě příliš nemluví. Nicolas Sarkozy si dokonce útokem na některé evropské politiky připsal body v průzkumech volebních preferencí.

Někteří členoví eurozóny nejsou dost silní

Závažná krize, která nás postihla, ukázala, že veřejná moc hraje nepostradatelnou roli, co se týče o zklidnění otřesů na trzích, neboť dokáže usměrňovat jejich energii a zároveň dodržovat pravidla. Také ale ukázala, že některé státy – členové eurozóny – nejsou dostatečně silné. Zdá se, že v Paříži to nepochopil ani úřadující prezident, ani socialista François Hollande, který by jej mohl porazit.

Jiné věci se naštěstí mění. Dohoda se Španělskem z 13. března, která vládě poněkud uvolňuje ruce v otázce úsporných opatření směřujících ke snížení deficitu, by mohla přispět k zmírnění budoucího rozpočtového paktu. Zaměříme-li se navíc na technické aspekty, dojdeme k závěru, že nové disciplinární předpisy pro veřejné účty nejsou tak přísné, jak se zprvu zdálo.

Ponecháme-li stranou skutečnost, že zvláštní oznámení o kandidatuře Maria Montiho na předsedu euroskupiny vypovídá o uznání, jemuž se našemu premiéru dostalo, lze jej považovat za vedlejší účinek současné hry na škatule, hejbejte se. Možná, že obavy Německé spolkové banky zklidní příchod Lucemburčana Yvese Mersche do vedení Evropské centrální banky, na post, který se zdál být až doposud vyhrazen Španělovi. Pokud tomu tak opravdu je, bude nutné urychleně nahradit v čele euroskupiny Lucemburčana Jean-Claude Junckera, který ve funkci setrval proto, že se nenašel nikdo, kdo by jej nahradil.

Valorizace německých mezd by snížila rozdíly v konkurenceschopnosti

Přestože reakce politiků jak v Bruselu, tak v Paříži i Berlíně byla opožděná a zmatená, současná fáze uvolnění na finančních trzích usnadňuje provedení některých změn. Rozdíly v konkurenceschopnosti mezi zeměmi oslabující soudržnost eurozóny by na straně Německa mohly být sníženy, nikoliv však v důsledku zásahu vlády, ale odborů, které nyní požadují zásadní valorizaci mezd. Pokud toho dosáhnou, bude to znamenat omezení výhod, které má Německo vůči jiným zemím.

Přesto nadále tápeme a hrozí, že cestou klopýtneme o nové překážky. Pokud se v Řecku opravdu příští měsíc uskuteční předčasné volby, je velice pravděpodobné, že to bude mít negativní dopad na kvalitu vlády. V roce 2013 je nutno počítat s dalšími úspornými opatřeními. V létě pak bude podle všeho nutné navrhnout druhý záchranný plán pro Portugalsko.

Itálie z problémů nevyjde, pokud svůj výrobní systém nenaváže na růst. Zatím se jí podařilo dobýt zpět plná práva na účast na evropském rozhodování, což není málo. Hrozba v podobě spreadu [rozdíl mezi výnosy dluhopisů ve srovnání s německými dluhopisy] nás přivedla k dobrým rozhodnutím na poli ekonomiky. Doufejme, že jich nebudeme vzhledem k nové nestabilitě na naší politické scéně litovat.