Vyberte si jazyk
Na neustále opakující se otázku, kolik veřejných prostředků plánuje ještě vydat na záchranu bank, odpovídá německý ministr financí se zasmušilým výrazem ve tváři: „To netuším. A nebudu to vědět dříve, než to celé skončí.“ A když se ho někdo pozdě večer po schůzce kabinetu, či po jednání na Radě ministrů v Bruselu zeptá, jak se cítí, stává se, že Peer Steinbrückovi uklouzne jadrné: „Na prd.“
V současné době ministrům financí EU nikdo nezávidí. Z jedné strany tlačí Washington, který se hlasitě dožaduje uvolnění dalších a dalších miliard, z druhé strany pak Brusel, který vyhrožuje soudním postihem za příliš vysoké veřejné zadlužení.
Pak se 27 unijních strážců národních pokladen musí připravit k další misi, tentokrát v zájmu jejich představených: najít nové nástroje regulace. Komise představila své návrhy a parlament odhlasoval první zákon: v budoucnu budou úvěry mezi bankami omezeny na 25% jejich vlastního kapitálu. V případě prodeje rizikových titulů si jich pak banka musí ponechat nejméně 5%. A je to! Pro tentokrát je to vše. Šance, že signální efekty budou následovány dalšími konkrétními opatřeními, jsou mizivé. Z okolí ministrů financí lze zaslechnout, že EU je v této otázce rozdělená. Je to opět stará kontinentální Evropa proti Angličanům, Irům a několika dalším novým členům klubu z východu.
Zejména Londýn a Dublin blokují vše, co by mohlo jejich finančnímu průmyslu způsobit problémy. To je celkem pochopitelné, neboť ve Velké Británii a Irsku lze sotva najít nějaká další slibná průmyslová odvětví. Ale pro Evropu se tato cesta může ukázat jako dosti nebezpečná. Téměř všichni jsou zajedno alespoň teoreticky. Dokonce i britský premiér Gordon Brown, obvykle tomuto kroku nepříliš nakloněný, se v rámci kulatého stolu šéfů vlád „jasně vyslovil pro velký krok směrem k regulaci,“ radovala se německá Angela Merkel. Nicméně ani nepomyslel na to, aby o této změně kurzu informoval své ministry a tajemníky. I nadále tak platí, že unijní většina se zdá pevně rozhodnutá nastolit znovu primát politiky nad finančními trhy, které byly až do této chvíle značně deregulované.
Pro jedny tyto návrhy zacházejí příliš daleko, pro jiné nejsou dostatečné. I francouzská ministryně financí, jinak konzervativní, Christine Lagarde, spatřuje určité nebezpečné nedostatky. Lagarde se obává, že Bruselem plánované otevření Evropy některým certifikovaným fondům z jiných částí svět, by mohlo představovat „trojského koně“ ve službách offshoreových fondů pocházejících z daňových rájů.
Zejména Angličané, vidí věci zcela jinak. Pevně semknutá stráž britských fondů bdí nad tím, aby nebyla nastolena přílišná omezení pro „pány ze City“, kteří dávají jasně na srozuměnou, že v případě nadměrné regulace se usadí na trzích v Asii či Americe. Tento postoj je i poměrně silně hájen britskými deníky. Stejný pohled na věc je rozšířen i v nových východoevropských členských státech. Tyto země zajisté nemají finanční centra, jejichž zájmy by bylo třeba hájit, ale k britsko-irskému postoji cítí ideologickou blízkost. Mnoho z jejich představitelů sice vyrostlo v komunistické společnosti, vystudovali liberální ekonomii ve Spojených státech.
Odpor této západo-východní aliance zaznamenal svůj první úspěch: na celoevropské úrovni určitě nebude vytvořen výkonný kontrolní orgán. Kontrola tak zůstane v rukách členských států. Spory se tak nadále povedou pouze o to, do jaké míry si tito národní kontroloři budou vyměňovat informace a podle jakých kritérií budou vyhodnocovat rizika, aby mohli na trhu případně intervenovat. „Pouze a jen šéfové“ si budou muset počínat tak, aby se v červnu konečně dohodli na něčem jiném, než jsou „názvy kapitol bez vlastního obsahu,“ doufá nejmenovaný bruselský úředník, který summit připravuje. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy by se rád doma předvedl jako „velký regulátor“ a ani kancléřka Angela Merkelová, si uprostřed volební kampaně nepřeje zůstat stranou. Co se týče Gordona Browna, ten již zašel, alespoň řečnicky, příliš daleko na to, než aby mohl celý proces zablokovat.
FINANCE
Návrhy na unijní regulaci finančních trhů
-
přísnější regulace se týká vlastního kapitálu s cílem vyvarovat se velkých finančních operací s nadměrným rizikem;
-
povinnost pro registrace nejdůležitějších (spekulativních) hedgeových fondů, které mají šířit své aktivity;
-
upravení pravidel pro vyplácení mezd a bonusů v bankovním sektoru, indexovaných na základě dlouhodobých zisků;
-povinná licence pro ratingové agentury, které nadále nebudou mít právo dělat klientům poradce a zároveň provádět stejnému klientovi rating;
- evropský kontrolní orgán, který by dohlížel na všechny finanční aktéry a jednotná směrnice o společné regulaci.
