Kafka u celníků

Nakupujete přes internet? V cizině? Od prvního ledna 2010 kleslo zdanitelné minimum pro všechny nákupy uskutečněné mimo Evropskou unii ze 150 na 15 euro. Veškerý nákup přesahující řekněme několik párů ponožek tak bude podléhat celnímu poplatku. Za účelem vyřízení náležitých formalit se musí kupující osobně dostavit na celní úřad do Sofie, což byl i můj případ, neboť jsem si krátce před Vánocemi objednal na amerických internetových stránkách balík triček. Podívejte, co vás čeká.

Dostavte se k přepážce č. 23, stálo na oznámení z pošty. Poštovní úřad sofijské celnice se nachází nedaleko hlavního nádraží. Potkávám tam zaměstnance, kteří tlačí vozíky s balíky, jejichž označení působí povzbudivě: Ebay, Amazon, USPS, UPS atd. V ideálním případě byste tu měli uhradit poplatek za „cenný předmět“ v hodnotě čtyři leva [v eurech polovina] a převzít si balík. Můj případ ale ideální není, protože trička pocházejí ze Spojených států. „Balík se musí prohlédnout. Zavolám vedoucího,“ sděluje mi podezíravým hlasem úřednice. Přichází muž bez uniformy. Ptá se mě na totožnost a pak někam zmizí. Po chvíli jsem jakýmsi tajným vchodem předveden k přepážce č. 30. Jedná se o přístěnek, který zaměstnanci vytápí pomocí malého přídavného radiátoru. Mého balíku se zmocňují dva kontroloři, rozříznou ho a vytahují obsah: trička, jak se předpokládalo, účtenka a několik přívěsků jako dárek od internetového obchodu. „A tohle je co? Přívěsky, odpovídám. A proč tu k nim není účtenka? Musí mít nějakou hodnotu! Zajisté, odpovídám. Je to dárek od obchodu. Já jsem si je neobjednal…“ Cítí, že mé vysvětlení je zbytečné, celníci už mě stejně podezřívají ze zběsilého pašeráctví přívěsků z Kalifornie. Padl verdikt: „Půjdete k přepážce č. 17, vyzvednete si potvrzení EORI, pak se vrátíte sem a sepíšete celní deklaraci. Co je to potvrzení EORI? Běžte, tam vám to řeknou.“

Vesmírná loď zapřažená do bryčky

Přepážka č. 17 - účtárna. Nikdo mi není schopen říct, co je to „potvrzení EORI“, ale musím vyplnit formulář a zanést do něj spoustu různých osobních údajů. „Pak si uděláte fotokopii občanského průkazu,“ oznamuje mi úřednice. Rozčiluji se, znám svá práva uvedená v zákoně o ochraně osobních údajů, ovšem po několika minutách namáhavé diskuze vidím, že můj boj je předem ztracen: musím nechat stát porušit své vlastní zákony, abych dostal svá trička. Cíl: přepážka č. 21, kde je kopírka (ostatně velmi drahá), a pak č. 13, kde se vydávají ona slavná „potvrzení EORI“. Zvláštností je, že se tu smí kouřit, zákon o zákazu kouření na veřejných prostranstvích se tu zdá se neaplikuje. Přijímá mě úředník, který má určitě vysokou školu, jeho role nicméně spočívá pouze v tom, že do počítače vloží údaje, které jsem předtím vepsal ručně do formuláře. Přece jen to zabere dobrou půlhodinu. Dostávám do ruky potvrzení EORI, na němž figuruje mé „provizorní číslo“ internetového zákazníka: je to v podstatě s drobnou úpravou mé číslo pojištěnce. „Potvrzení musí podepsat ředitelka celního úřadu, aby bylo platné,“ říká mi úředník důvěrným tónem.

Ředitelka musí být velice zaměstnaná žena, protože má dvě sekretářky. Svěřuji jim svazek dokumentů k podpisu, mají ale strach vyrušovat nadřízenou, takže s nimi vyčkávám, než vyjde ze své kanceláře. Poté, co vynadá jiné úřednici, mi podepíše papíry, aniž by se do nich podívala. Návrat k přepážce č. 17 pro razítko a poté k č. 28, kde vyplňuji skutečné celní prohlášení. Za formulář se platí – osm leva. Informace jsou uloženy na disketě z devadesátých let, kterou musím zanést na přepážku č. 9. Bulharský celní úřad ještě nezná vymoženost lokální sítě…Přepážka č. 9 s nejmodernějšími počítači září novotou. Úřednice vytahuje nevěřitelný přístroj, který zapojuje do USB výstupu na svém počítači, a vkládá do něj disketu. Jsem ohromen, je to jako kdyby zapřahala vesmírnou loď do bryčky. Tím to ale nekončí. Musím k přepážce č. 14 – bance – kde se platí. Pak čekám u přepážky č. 9, až se peníze objeví na účtu celnice, vracím se k přepážce č. 23 (poplatek za „cenný předmět“) a mé tažení konečně končí na přepážce č. 30, kde na mě čeká můj rozpáraný balík triček. Strávil jsem čtyři nezapomenutelné hodiny ve zdech sofijského celního úřadu.

Reakce

Článek, který nadchl bulharské blogery

Toto svědectví, které se stalo nejčtenějším článkem on-line Dnevniku od doby jeho vzniku, vyvolalo na tisíc komentářů. K reakci podnítilo i ministra hospodářství Siméona Diankova, který se sám rozhodl prověřit fungování celního úřadu. Jeho zástupci přislíbili, že procedury „zjednoduší“. Dnevnik a týdeník Kapital, které patří ke stejné mediální skupině, založily rubriku s názvem převzatým z triček, která si objednal Elenko: „This was supposed to be the future“ [To měla být budoucnost].