Když jsme vládli světu. Britský a holandský premiér Tony Blair (vlevo) a Jan Peter Balkenende roku 2002. (AFP)

Koho zajímá pravda o Iráku?

V Nizozemí prohlásil vyšetřovací výbor invazi do Iráku z roku 2003 za „nezákonnou“. Ve Velké Británii se jiný výbor snaží osvětlit tehdejší postoj vlády Tonyho Blaira. Avšak politici na sebe vzít odpovědnost stále odmítají, lituje tisk v obou zemích.

Zveřejněno dne 13 ledna 2010 v 17:13
Když jsme vládli světu. Britský a holandský premiér Tony Blair (vlevo) a Jan Peter Balkenende roku 2002. (AFP)

Nestoudný, hanebný a prolhaný,“píše Daily Mail; „arcimanipulátorpodle Simona Hoggarta z listu Guardian, „psychotický propagandista“ podle Matthewa Normana z listu Independent. A to je jen ukázka přídomků, kterými britský tisk častuje bývalého ředitele pro komunikaci tehdejšího britského premiéra Tonyho Blaira, Alastair Campbella. Ten 12. ledna svědčil před Chilcotovou komisí, která se snaží najít pravdu o britském rozhodnutí připojit se k americké invazi do Iráku v roce 2003. „Vyhřívaje se po čase opět ve světle reflektorů, které tolik zbožňuje, Alastair Campbell poskytl pouze všem známou obranu rozhodnutí Tonyho Blaira vést tuto zemi do války,“ píše Daily Telegraph. Rozumějme tomu tak, že „Tony Blair jednal vždy v dobré víře a na základě přesvědčivých zpravodajských informací.

Ale co je pravdy na oněch přesvědčivých zpravodajských informacích, na které se Campbell odvolává? Jak v Timesech připomíná Ibrahim al-Maraši, velká část „pokusu o manipulaci britského veřejného mínění“ pramení z článku, který v roce 2002 publikoval v časopise The Middle East Review of International Affairs. Lidé z britské vlády „vzali moji práci, přidali stránky, které volaly po vojenském útoku na Irák, a změnili klíčová slova, aby se vytvořil dojem, že Irák podporoval Al Kájdu.“ Do dokumentu, který je nyní znám jako „Vyšperkovaná zpráva“ (Sexed-up Dossier), podle které „Saddám Husajn představoval hrozbu kvůli držení zbraní hromadného ničení,“ Campbell na čtyřech místech doplnil, že Saddámovy neexistující zbraně hromadného ničení mohou během 45 minut zasáhnout britské území na Kypru. Tato informace následovně, jak čtenářům připomíná Simon Hoggart, vyvolala záplavu titulků jako „Britové jsou 45 minut od zkázy.“ „Stojím za každým slovem v té zprávě,“ ujišťoval včera Campbell. „Stojím za každou jednotlivou částí toho procesu.“ Ve světle této nekonečné odmítavé taktiky se list Independent zmateně zamýšlínad tím, zda jsme se z Campbellovy výpovědi dozvěděli něco, co jsme nevěděli předtím. Odpověď zní „moc ne.“ Dozvěděli jsme se něco málo o Blairově uvažování a chování při přípravě k invazi. Podle Campbella posílal premiér prezidentu Bushovi dopisy o strategii na odzbrojení Iráku, jejichž hlavní myšlenkou bylo: „Pokud to nelze učinit diplomaticky, tak je třeba to udělat vojensky, Británie u toho bude.“

Campbell připravil půdu pro Tonyho Blaira,“ komentuje londýnský deník s odvoláním na dychtivě očekávané předstoupení bývalého ministerského předsedy před komisí koncem měsíce. Avšak z evropských vrcholných představitelů se v palebné linii jako první ocitl nizozemský premiér Jan Peter Balkenende. Nevládní vyšetřování dospělo 12. ledna k přesvědčení, že nizozemská politická podpora invaze, která zahrnovala logistická zařízení a umožnila americkým vojákům mezipřistání na holandských letištích, byla ilegální, protože nebyla zaštítěna rezolucí OSN. Zpráva pranýřuje „panovačný, přesněji tvrdohlavý způsob, jakým se ministerstvo zahraničních věcí chovalo,“ a je zvlášť kritická k Balkenendemu, kterého komise obviňuje z nedostatku vůdčích schopností a nedostatečného informování Národního shromáždění v dané době. Podle listu NRC Handelsblad se Balkenende dostal do „špatného politického počasí“ a „měl by se ptát sám sebe, zda je jeho postavení udržitelné.“ Podle amsterodamského deníku De Volksrant však může být pro Balkenendeho „pozitivním závěrem“ fakt, že „Nizozemsko na sebe nevzalo vojenskou roli a že Jaap De Hoop Scheffer [v té době ministr zahraničních věcí] za své jmenování na post generálního tajemníka NATO nevděčí takovéto pomoci.“

Stejně jako ostatní velcí i malí mezinárodní aktéři v této věci, dostává nizozemský ministr na talíř tu samou věc jako Campbell, navzdory tomu, že není souvislost mezi důvody vedoucími k invazi a její děsivou realitou. Podle deníku Trouw se Balkenende, který má tradičně blízko ke své Křesťanskodemokratické straně, rozhodl „zamést na stranu“ vše, co na něj komise může hodit a jeho bojovnost je obdivuhodná. Chybí mu však schopnost sebereflexe. „Balkenende včera prohlásil, že tehdy nešlo jen o právní argumenty. Ohled se údajně bral i na mezinárodní politiku,“ píše amsterodamský deník. Naneštěstí „by toto znělo důvěryhodněji, kdyby spolu s De Hoop Schefferem donekonečna tuto podporu nestavěli na citování všemožných právních aspektů.

Newsletter v češtině
Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma