\

Kladu si otázku proč rumunská společnost produkuje tak konfliktní osobnosti... Hodně jsem cestoval a řadu let žil v několika západních státech. Ale nemůžu říct, že tyto světy znám tak dobře jako Rumunsko.

Přesto mohu tvrdit, že nikde jinde nevyplývá na povrch společnosti tolik negativity, tolik bolavých duší prahnoucích po pomstě na všem a čemkoliv, na ostatních, na sobě samých či na životě.

Což ovšem neznamená, že rumunský lid není sám o sobě harmonický. Vždy jsem říkal, že se náš lid skládá z velké masy zdravě uvažujících, dobrých a inteligentních lidí, jejichž hlasům se však nedaří prorazit a prosadit se.

Na druhou stranu máme malou a velice hlasitou skupinu, kakofonní masu jednotlivců se zcela očividně problematickým postojem ke světu.

Právě tato malá skupina šokuje nejvíc. A nešokuje jen nás Rumuny, ale také ty, kteří nás navštěvují a vstupují s námi poprvé do kontaktu, ať už doma či v zahraničí.

Komunismus vynesl k moci nevzdělané a necivilizované

Tito Rumuni pak vytvářejí dojem, že jsme si všichni podobní. Právě oni opovrhují zákony, protože opovrhují i lidmi. Jsou to obludní sobci.

Právě oni bez uzardění zaměňují bílé za černé a černé za bílé. Narážíme na ně všude: v politickém životě, mezi televizními „hvězdami“, na nejrůznějších fórech, na stadionech i u sousedů.

V určitou chvíli se neubráníme otázce, proč a jak naše společnost produkuje tolik hrubosti, extrémního násilí ve fyzické i verbální podobě, sexismu, rasismu a všech dalších podobných neřestí.

Domnívám se, že z historického hlediska sahají kořeny tohoto problému velice hluboko do minulosti. V moderních dějinách samozřejmě sehrál hlavní roli komunismus. Společenským zvratem, který vyvolal, rovněž zapříčinil obrovský zvrat v mentalitě: podporoval třídní nenávist, zničil tenkou vrstvu civilizace, kterou jsme v naší zemi měli, vynesl k moci nevzdělané a necivilizované lidi.

Příležitost v podobě demokracie jsme promarnili

Dnes jejich následovníci využívají možná největšího výdobytku poprosincové éry [revoluce z prosince 1989, která přivodila pád komunismu]: právo na svobodné vyjadřování jakožto odrazový můstek veřejného života. Všem se sice vrátil hlas, ale ty, které slyšíme nejvíc, jsou ti zlí, ti s pronikavým hlasem.

Každý den jsme svědky toho, jak jsou velcí mužové kultury štváni, jako jeleni obklíčení smečkou vlků individui, kteří k tomu nemají ani morální autoritu, ani kompetence. Individui, kteří je nečtou, kteří je intenzivně nenávidí, protože v jejich popularitě spatřují své vlastní lidské a profesionální selhání.

Stejně tak spatřujeme, jak malé množství lidí urážkami a zastrašováním vyhánějí z diskuzí civilizované lidi, kteří by rádi využili své svobody slova k poklidné výměně názorů.

Dnes se v Rumunsku chystá uchopit moc nikoliv vzdělaná a aktivní střední třída, o čemž všichni sníme, ale nový populismus [v poslední době se v Rumunsku objevila řada populistických politických stran jako PPDD – Strana lidu], vedle nichž populismus posledního desetiletí vypadá jako hnutí amatérů.

Ze soumraku intelektuálů by neměl mít radost nikdo. Znamená totiž též soumrak vzdělání a proměnu našeho světa v primitivní a barbarské místo. Přestali jsme číst a přestali jsme přemýšlet, o tom, co máme rádi a co rádi nemáme necháváme rozhodovat televizní stanice. Zanechává to v nás trpký pocit, že jsme velkou příležitost v podobě demokracie promarnili, že jsme tuto ideu ponížili – stejně jako jsme za komunismu ponížili ideu rovnosti.