Na rozdíl od teoretických debat a byrokratických sporů, které v posledních měsících ovládly diskusní pole, máme nyní skutečnou příležitost sledovat, jak bude fungovat spolupráce mezi stálým a rotujícím evropským předsednictvím. Na jedné straně je tu viceprezidentka Evropské komise a vysoká představitelka pro zahraniční politiku lady Ashtonová spolu s evropským komisařem pověřeným nouzovou pomocí, Belgičanem Karlem de Gichtem; na straně druhéviceprezidentka španělské vlády Maria Teresa Fernandezová de la Vega a státní tajemnice pro spolupráci Soraya Rodriguezová.

Až doposud byla lady Ashtonové vytýkána přílišná zdrženlivost a nedostatek zkušenosti. Během parlamentního slyšení, které předcházelo jejímu jmenování, odvedla slušnou práci, nicméně větší nadšení nevyvolala, neboť její odpovědi se zdály být až příliš předem připravené tak, aby nevzbudily polemiku. Španělská vláda pak během předchozích vnějších krizí nedala najevo, že by byla koordinace její silnou stránkou, a začátky jejího předsednictví byly z hlediska komunikace poněkud bouřlivé a nepříliš dobře zvládnuté. Pro obě předsednictví tak nyní přichází hodina pravdy, neboť každá minuta ztracená v politických žárlivostech, protagonistických choutkách, v důsledku špatné koordinace či byrokratickými spory bude mít reálný dopad na tisíce osob.

EU dává na pomoc nejvíce

Shodou okolností se krize na Haiti časově shoduje s evropskou institucionální minikrizí týkající se nouzové pomoci. Zatímco jsou všechny zraky upřeny k mezinárodnímu společenství a jeho schopnosti účinně pomoci Haiti, vyjadřuje Evropský parlament pochybnosti nad tím, zda se má postu komisaře pro humanitární a nouzovou pomoc ujmout Bulharka Rumiana Jelevová. Jedná se o jeden z klíčových postů Bruselu – EU je totiž největším poskytovatelem rozvojové a nouzové pomoci na světě, daleko před Spojenými státy. Jelevová se ale během slyšení předcházejících potvrzení do funkce dopustila dvou chyb. Jednak neodpověděla uspokojivě na otázky týkající se jejích podnikatelských aktivit v Bulharsku, jednak se na slyšení na rozdíl od ostatních komisařů dostatečně pečlivě nepřipravila. Otazníky vedou možná až k Barrosovi, který by měl zdůvodnit, co ho přimělo svěřit zodpovědnost za nouzovou pomoc osobě pocházející z jediné členské země Unie, kde neexistuje kancelář pro humanitární a nouzovou pomoc.

K železnému roštu, na kterém byl k smrti umučen svatý Vavřinec (časy se přece jen změnily), to má ještě daleko, ale i veteráni Evropské komise přiznávají, že v okamžicích, kdy byli dotazováni na ty nejmenší detaily týkající se portfeje, která jim má být svěřena, pocítili dusivé horko. Parlamentní slyšení inspirovaná Spojenými státy a předcházející schválení nové Komise se jeví jako bezpochyby účinná. V době, kdy Brusel čelí výtkám za špatné fungování a kdy evropské instituce trpí demokratickým deficitem, mohou na tento postup Evropského parlamentu, který předchází potvrzení jmenovaných osob na klíčových postech, ostatní země pohlížet jen se závistí v očích.

Doplňuje Spojené státy

Na rozdíl od Spojených států je Evropská unie mocností převážně civilního charakteru. Washington poslal do Haiti letadlovou loď a 10 000 vojáků. Taková je jeho vize světa. Nelze to ale kritizovat – i bezpečnost je velice důležitá. Evropa by měla v ideální případě poskytnout alespoň část toho, co Spojené státy zdevastované oblasti přivézt nemohly: vodu, elektřinu, hygienu, vzdělání a fungující instituce. Může se zdát samozřejmě jednodušší zajistit pořádek v ulicích než stavět na nohy zničený stát. Každý musí být posuzován z hlediska svých schopností. Kompetence evropské jsou jiné než americké. Solidarita s Haiti si žádá, aby byli evropští komisaři a národní vlády postaveny na rošt – demokracie.