Němci si musejí utáhnout opasky a přispěchat na pomoc svým méně zdatným partnerům, u nichž tak rádi tráví dovolenou. [Není mnoho těch, kteří tuto logiku chápou, nicméně] Věc se má takto: státní bankrot zůstává jen výjimečně uzavřen za hranicemi země. V současném případě by mohl znamenat smrtelnou ránu pro euro, vyvolat měnový chaos v celé Evropě a ohrozit politickou stabilitu celého kontinentu. Je to jako domino, jehož první kostka padla 8. prosince v Londýně. Ono úterý uveřejnil Brian Coulton posudek týkající se Řecka. Coulton řídí analytické oddělení ratingové agentury Fitch, která hodnotí solventnost jednotlivých zemí. Státy se v jeho počítači redukují na řadu čísel: míra růstu, míra inflace, úroveň zdanění. Jeho úkolem je porovnat všechny tyto údaje s tím, co říká vláda, a přidělit jim známku, která má cenu zlata. Nejlepší ohodnocení – AAA – je udělována zemím jako je Německo a umožňuje jim získat kapitálové půjčky za těch nejvýhodnějších podmínek.

Coulton je nyní už několik týdnů zaměstnán zprávami přicházejícími z Atén. Ve 13h27 běží na obrazovce jedné velké frankfurtské banky následující zpráva: „Fitch snižuje Řecku známku na BBB+“. Zpráva se objevuje na všech televizních obrazovkách napojených na finanční agenturu Bloomberg, kterých je ve světě několik tisíc: BBB+ znamená „pozor, nebezpečí bankrotu!“ Velcí investoři okamžitě začínají prodávat řecké státní dluhopisy. Velké dluhy nemusejí nutně vyvolat paniku. [V devatenáctém století zažilo Španělsko bankrot osmkrát po sobě.] Státní bankroty jsou nebezpečné, protože jejich důsledky jsou těžko předvídatelné. Ztráty zneklidňují trhy a neklid na trzích nepřináší nikdy nic dobrého. Investoři se stahují i z ekonomik, které nejsou zasaženy, a to z toho prostého důvodu, že jsou známy jako slabé. A nepůjčují se snad nestabilní finance polovině světa?

Drachmy, liry, pesety

Země jako Řecko, Itálie nebo Španělsko by se mohly chtít vrátit ke svým drachmám, lirám či pesetám, aby devalvovaly měnu a stimulovaly tak svůj vývoz. Spekulanti by zase mohli tak jako dřív nechat hrát jednu zemi proti druhé, a ohrožovat tak prosperitu celého evropského uskupení. Německo před tímto scénářem své sousedy vždy varovalo. Berlínská vláda je dnes ale jednomyslně přesvědčena o tom, že evropské země musejí zasáhnout dřív, než dojde k bankrotu. Otázkou přitom není pouze to, zda-li chtějí Němci pomoci Řekům, ale také to, zda mají Řekové o jejich pomoc vůbec zájem. „Záchrana“ totiž znamená také „podíl na vládě“. Část svrchovanosti zachráněné země přechází ve prospěch záchranáře. Stát ztrácí kontrolu nad financemi, která je v každém demokratickém systému výsadním právem parlamentu. Pro každého předsedu vlády je to noční můra. Značný počet ekonomů nicméně toto řešení doporučuje, neboť do hospodářského marasmu nezahnala země [jako Řecko, Itálii, Portugalsko, Španělsko] finanční krize. Ta je do něj jen trochu víc zanořila. Řecká vláda zfalšovala svou ekonomickou výkonnost. Italové a Portugalci nechali navýšit platy dvakrát rychleji, než je evropský průměr. Španělská vláda nijak nezasáhla proti spekulacím s nemovitostmi. Pokud chtějí tyto země vyjít z krize, budou muset snížit platy, aby byly opět konkurenceschopné.

Když v roce 2003 představila červenozelená vláda [Gerharda Schrödera] Agendu 2010, vstoupila německá ekonomika do krize. Podniky zracionalizovaly výdaje, zaměstnanci rezignovali na zvýšení platů. Německo tak zažilo malý mzdový zázrak. Vláda prohrála volby [v roce 2005], ale německé podniky dokázaly zapudit dodnes levnější evropské konkurenty. První kostky domina vedoucí k řeckému, španělskému či italskému bankrotu nepadly v jistém smyslu díky agentuře Fitch, ale právě díky německým podnikům a jejich mzdové konkurenceschopné politice. Měnová unie se nachází na okraji propasti, protože každý členský stát sledoval jen své vlastní zájmy. Evropská komise nyní volá po větší souhře národních hospodářských politik. Každý stát musí být připraven přijmout zásah zvenčí. Španělský premiér dokonce požadoval proti vzpurným zemím sankce. Atény by tak možná spolkly hořkou pilulku ztráty suverenity o něco lépe.