Německo: Demokratizují Piráti Evropu?

Německý stoupenec Pirátské strany během zveřejnění předběžných výsledků parlamentních voleb v televizi. Berlín, 27. září 2009.
Německý stoupenec Pirátské strany během zveřejnění předběžných výsledků parlamentních voleb v televizi. Berlín, 27. září 2009.
12 duben 2012 – Die Welt (Berlín)

Najednou platí za třetí nejsilnější politickou stranu v Německu, která je něčím víc než jen sdružením protestujících surfujících na internetu. Pirátská strana by podle listu Die Welt mohla proklestit cestu k nové demokracii postmoderní doby. A to po celé Evropě.

Ještě není zcela rozhodnuto, zda se z Pirátů stane něco víc než jen poznámka pod čarou v dějinách evropské demokracie. Ale pokud Piráti nepodlehnou svým dětským nemocem, mají dobré šance formálně transformovat demokracii pro 21. století: ideologicky překonat konec éry růstu, dosáhnout demografické rovnováhy mezi generacemi a ještě k tomu se stát první opravdu evropskou stranou.

Koncept zastoupení lidí prostřednictvím masových organizací je tak starý a staromódní jako průmyslový věk. Hudební branže či cestovní ruch se v posledních letech začaly ze starého svazujícího konceptu uvolňovat. Stranickou branži čeká něco podobného. Politické svazky ze starých časů „minimální demokracie“ (Paul Nolte) mohou velmi účinně rozvázat online systémy jako pirátský „Liquid Feedback“.

Pak se i v politice zruší přísné rozdělení na producenty a konzumenty, stejně jako předtím v jiných oblastech. V mediální branži je to obzvlášť nápadné, v energetice to zrovna probíhá: inteligentními sítěmi se ruší pseudomonopol dosavadních energetických gigantů, každá domácnost dnes totiž může být producentem i konzumentem elektřiny. Stejně jako se této situaci přizpůsobují giganty jako RWE nebo E.ON, musejí se jí přizpůsobit i strany jako SPD a CDU. Piráti se postarají o to, aby se tak skutečně stalo. Jako průkopníci konkurence na scéně bývalých monopolistů.

Doba si žádá nový politický model

Mnoho dosavadních specialistů na politiku považuje tento vývoj za zploštění či amatérizaci politiky. Možná se zde ale jedná o nejlepší šanci, jak nadcházející ekonomický chaos překonat pomocí fungující demokracie. Neboť reálně existující politické systémy Západu možná slušně fungují ve společnosti s rostoucím národním produktem, mohou se ale lehce dostat do slepé uličky, když jde o to, jak naložit s národním produktem, který se trvale zmenšuje. Nepokoje v Řecku či stávky ve Španělsku jsou ochutnávkou toho, co se stane, když po letech šetření a škrtů není vidět světlo na konci tunelu.

V nastalém „věku, kdy je všeho méně“ – „Age of Less“ (David Bosshart) – již nedojde k návratu ke starému ekonomickému modelu, což si vyžádá nový politický model. A pokud má nadále zůstat demokratický, musí být tento model transparentnější a občané se na něm musejí podílet více, než si strany nejen v Německu, ale i v celé Evropě chtějí připustit.

Transparentnost a účast občanů jsou nejlepšími metodami pro nalezení cesty z krize evropské měny i Evropské unie. Jde o to, jak se demokracii podaří přestát blížící se kolaps technokracie. Od Pirátů samotných řešení nepřijde. Ale cesta k řešení ano.

Piráti v Evropském parlamentu

Takto by mohla být do společnosti a jejích rozhodovacích procesů integrována skupina, která je v tuto chvíli fakticky vyřazena – mladí lidé. Hospodářská krize vedla téměř všude k nepoměrnému růstu nezaměstnanosti mladých lidí, v čele s Řeckem a Španělskem, kde dosáhla více než 50 procent. Rodiče z generace baby boomu se svých pracovních míst a vlivných pozic drží zuby nehty a jejich dětem tak zbývá jen ulice. A právě tyto děti jsou jádrem cílové skupiny Pirátské strany.

O první rebelii se tato „ztracená generace“ pokusila v roce 2011. Začalo to v květnu obsazováním náměstí španělskými Indignados (Rozhořčení) a pokračovalo jako hnutí Occupy na celém kontinentu. Stoupence tohoto hnutí sjednocoval jakýsi společný pocit toho být proti, z nějž ale nevznikl žádný cíl. Bez možnosti integrovat se do politického procesu tento pocit zesílí a vyvrcholí v destruktivních akcích. Aby se hnutí konstruktivně zapojilo do politického systému, bylo by potřeba vynalézt něco jako Pirátskou stranu. Kdyby tedy ještě neexistovala.

Pro jejich průlom na evropské úrovni je teď vhodná doba v podobě dvouletého okna, které se zavře na jaře 2014 volbami do Evropského parlamentu. Tyto volby jsou časově dost vzdálené na to, aby bylo možné vyvinout silnou mezinárodní stranickou strukturu. Jsou dost velké na to, aby umožnily velkolepý příchod na velkou scénu. A dost Evropanů je považuje za tak nedůležité. Ochota zvolit někoho jiného proto může být veliká. Dosud platily volby do Evropského parlamentu za zkušební kolo nových stran na národní úrovni. V roce 2014 by to poprvé mohlo dospět tak daleko, že se nějaké nové straně podaří prorazit na úrovni evropské.

Překlad: Karolína Kousalová

Factual or translation error? Tell us.