Detail Babylonské věže od Bruegela st. (1563).

Nejlepší možná zrada

Ve své poslední knize "Překlad", belgický filozof a právník Francois Ost opěvuje mnohojazyčnost, jako jedinou alternativou nadvlády "globální angličtiny".

Zveřejněno dne 5 června 2009 v 08:27
Detail Babylonské věže od Bruegela st. (1563).

Pohleďme na nedorozumění. Většinou k němu přistupujeme, jako by bylo nakaženo morem, jako by to byl zákeřný červ nahlodávající ovoce komunikace. Když se nad tím ale trochu víc zamyslíme, uvědomíme si, že je to vlastně štěstí, stejně jako může být omyl štěstím pro lidské poznání v tom smyslu, že nás nutí zamýšlet se nad sebou, opravovat své chování a rozvíjet se. Kdyby bylo vše, co řekneme, ihned „dobře pochopeno“, kdybychom si vždy rozuměli na 100 %, stačilo by spolu mluvit jednou a neměli bychom si (znovu) co říct. Podobně je tomu i s jazyky. Na světě jich existuje zhruba 6 000. Některé jsou sousedské, sesterské nebo příbuzenské, jiné jsou si cizí, vzdálené od sebe několik světelných let. Máme tedy tendenci si myslet, že kdyby existoval jen jeden jasný a dokonalý jazyk, v němž by věci nalézaly svůj přesný odraz, mohli bychom se všichni mezi sebou dorozumívat bez námahy, unikli bychom babylonské katastrofě, zmatení jazyků a nezakusili bychom onu bezútěšnost z toho, že jsme odsouzeni na zrádný překlad. Tak to ale není! Tento jediný jazyk, zlomek snu o prvotním jazyce neboli Ursprache – o tom samém jazyce, v němž spolu v Ráji mluvili Bůh a Adam – by byl k smrti nudný, zabíjel by už v zárodku každou konverzaci a významně by snížil „možnosti signifikance“.

Ať tedy žije Babylón, ať žije hřích lidské namyšlenosti, který dohnal lidi k tomu, aby postavili věž sahající až k nebesům, a za který byli potrestáni zmatením jazyků! Vždyť toto prokletí je vlastně blahodárnou manou.

Globish. To je teze, kterou ve své knize Traduire hájí filozof a právník François Ost, profesor v Ženevě a prorektor Facultés universitaires Saint-Louis v Bruselu. V impozantním díle, které v podtitulku jasně naznačuje předmět bádání: „Obrana a osvětlení multilingvismu“, nechybí jediný odkaz, jediná poznámka, jediný argument (až na jmenný seznam, což je jediný nedostatek). Zakládá si na rigoróznosti, ovšem odvolává-li se na jména, jako Merleau-Ponty, Quine nebo Wittgenstein, Eco, Benveniste či Antoine Berman, zdaleka tím neodkazuje jen na odborníky v oblasti filozofie jazyka, sémiotiky nebo lexikologie. Jeho text je v podstatě politický: Evropa přemýšlí v několika jazycích, jejím jazykem je překlad, a kdyby se podřídila hegemonii global english neboli globish, zmrzačila by se politicky i kulturně. V úvodu Ost analyzuje původní mýtus o Babylonské věži: dvacet řádků z knihy Genesis (XI, 1-9), devět versetů „přesných jako Kafkova novela, enigmatických jako Borgesova poezie“, které daly základ nekonečnému proudu literatury. Autor nejprve věnuje pozornost „proměně textu ve vypravování“. Uvádí ho do celkového kontextu knihy Genesis, poukazuje na komplexní provázanost témat, které ji tvoří, a odkrývá historické roviny textu, načež přechází ke komentáři, v němž prakticky slovo od slova porovnává některé francouzské překlady a základní interpretace.

Namísto „babylonského paradigmatu“, z něhož stále čerpají různé kultury, tak objevuje „paradigma překladu, jež je v souladu se světem uvažovaném v pojmech sítě a komunikace“.

Newsletter v češtině

„Štědrost“. Kniha je zasvěcena převážně prověřování tohoto nového modelu, který nás nutí „přemýšlet o jazyce a překladu společně“ (ať už se jedná o mezioborovost vědy, náboženský dialog, různé filozofické směry, mezinárodní právo a práva jednotlivých národů nebo občanskou společnost a její politické zástupce…). Ost sleduje „imaginární základ, historické smyčky, konceptuální hranice, lingvistické předpoklady, etické implikace a politické podmínky jeho uplatnění“. Výsledkem je opravdová óda na multilingvismus a tuto „jazykovou štědrost“, jakou představuje překlad, vynalézavé „vlastní skutečné psaní“, které se nejprve uskutečňuje uvnitř každého jazyka, aby se poté přeneslo na jeho hranice, a které činí z oné překážky „nepřeložitelnosti“ svůj nástroj a podmínku možnosti.

Ovšemže, překládat znamená zrazovat, ale tato zrada, stejně jako nedorozumění, je nejlepší zárukou budoucnosti překladu, diskuze, výměny, „dialogického myšlení“. „Kdyby měl být překlad dokonalý, znovu by se vynořil přízrak jediného jazyka a věže by se opět zachvěly.“ V Babylónu i všude jinde.

François Ost: Traduire. Défense et illustration du multilinguisme (Překlad. Obrana a osvětlení multilingvismu), Fayard, 432 s., 23 euro

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma