Podle Vladimira Mižuie, ředitele společnosti Transservis-N, která patří městu Narva a řídí přeshraniční provoz, se pouze 5% z těch, kteří stojí frontu na přejezd do Ruska, vydává do země jako turisté či za obchodem. Všichni ostatní jedou do Ivangorodu [ruského města na druhé straně hranice], kde vyrostly čerpací stanice jako houby po dešti, aby nabrali plnou nádrž a zase se vrátili do Narvy. Hlavní příčinou této aktivity je růst nezaměstnanosti v Estonsku. Přechod hranice je navíc snazší pro držitele šedých pasů [vydávaných osobám bez estonského občanství, což se týká hlavně rusky mluvících obyvatel], protože pro cestu do Ruska nepotřebují víza. Zatímco dříve si mnoho obyvatel Narvy vydělávalo prodejem cigaret nakoupených v Rusku, dnes je vše mnohem komplikovanější: od července byl dovoz cigaret z Ruska omezen na dvě krabičky na osobu.

V Narvě jsou stále častěji k vidění taxíky jezdící na ruský benzín, které za cestu požadují pouze 20 až 25 estonských korun [zhruba 40 Kč]: „Řada mladých Narvanů se vrátila z Finska či Švédska, protože už tam pro ně nebyla práce. A jelikož tady práce také není, stali se taxikáři,“ vysvětluje Mižui. Jeden z těch, kterým se zde říká benzovoz, čili převažeč benzínu, 43letý nezaměstnaný muž se svěřuje: „Prodej ruského benzínu je úplně ten samý druh pašeráctví jako cigaret. Dnes to dělá hodně lidí. S plnou nádrží si vydělám 500 až 700 korun [800 až 1 200 Kč].“ Vypráví, že na cestu tam a zpátky potřebuje celkově šest hodin a dva a půl dne na čekání ve frontě na přejezd hranice. „Když se vrátím z Ivangorodu, tak se hned zařadím do fronty. Neudělám víc než deset cest za měsíc. Když je dobrý měsíc, tak si mohu přijít na 3 000 – 4 000 tisíce estonských korun [5 000 až 6 600 Kč].

Byl zaveden systém čekacích lístků a existují dvě možnosti, jak hranici překročit. Rychlé řešení, které využívají zejména ti, kteří cestují dále než do Ivangorodu, spočívá v zaplacení 300 korun [500 Kč] za lístek, který zaručí přejezd hranice v pevně danou dobu, dva až tři dny předem. Benzovozi prostředky na zaplacení takové částky nemají. Ale mají možnost frontu vystát v teple domova. K tomu stačí si u Transservisu vyzvednout lístek, na kterém je poznamenané číslo jejich místa ve frontě a SPZ vozu. Pohyb fronty pak sledují doma na počítači, a když na ně přijde řada, dojedou na kontrolní stanoviště a pak do Ivangorodu. Benzínoví překupníci se však obávají, že jejich obchody nebudou mít dlouhého trvání. „Vláda může tento byznys kdykoliv utnout, stejně jako to už učinila s cigaretami. Pokud však vláda omezí převoz benzínu, tak vypukne kriminalita. Když nejsou peníze, tak roste kriminalita.