Arni Holeová se rozpomíná na vlnu šoku, která prošla norskou podnikatelskou komunitou v roce 2002, po té co vláda schválila zákon vyžadující, aby 40 procent všech představenstev tvořily ženy. "Ozývaly se doslova výkřiky," říká paní Holeová, generální ředitelka Ministerstva pro rovnoprávnost. "Byla to skutečně léčba šokem." I v této neochvějně rovnostářské společnosti – 80 procent norských žen pracuje mimo domov a polovina ministrů současné vlády jsou ženy – se tato myšlenka jevila jako radikální, pokud ne svým cílem tak čistě rozsahem změn, které by její uskutečnění vyžadovalo. V té době držely Norky pouze 7 procent míst ve správních radách soukromých společností a jen 5 procent předsednických pozic. Po několika měsících vášnivých debat bylo toto opatření přijato významnou většinou Parlamentu; k přizpůsobení se změnám byl státním firmám dán termín do roku 2006 a podnikům kótovaným na burze do roku 2008.

Stojí za nejlepšími výsledky ženy?

Po téměř osmi letech je podíl žen mezi předsedy oněch asi 400 společností, kterých se tyto změny dotkly, více než 40 procent a ženy též drží více než čtvrtinu míst v představenstvech 65 největších soukromých společností. Pro mnoho feministů je to ten nejodvážnější počin na světě, bojující proti jedné z nejtrvanlivějších bariér genderové rovnoprávnosti. Svět si opravdu všímá: Španělsko a Holandsko už schválily podobný zákon, který společnostem dává do roku 2015 na to, aby se přizpůsobily. Francouzský Senát bude brzy probírat návrh zákona, který ženské kvóty zavede do roku 2016, po tom co Národní shromáždění tento krok v polovině ledna schválilo. Belgie, Británie, Německo a Švédsko o legislativě uvažují.

Jak se však prach pomalu usazuje, odborníci zápasí s jistými nepříjemnými fakty: uvedení velkého počtu žen do zasedacích síní norských správních rad – zatím – nijak výrazně nepřispělo k zlepšení profesních kvalit těchto těles, ani ke zvýšení výkonu korporací. V Evropské unii tvořily ženy v roce 2008 9.7 procent členů správních rad největších 300 společností, v porovnání s 8 procenty v roce 2004, dle dat Evropské sítě profesionálních žen. Ve Spojených státech je to asi 15 procent ve správních radách společností skupiny Fortune 500, zatímco v asijských společnostech je podíl žen i nadále skrovný. V Číně a Indii drží asi 5 procent míst, v Japonsku pouze 1,4 procenta. Studie největších evropských firem společnosti McKinsey z roku 2007 ukázala, že firmy s nejméně třemi ženami ve výkonných výborech významně překonaly jiné firmy v sektoru: o 10% co se týče průměrného čistého příjmu z akcií; provozní zisk byl téměř dvakrát tak vysoký. Studie nešla až tak daleko, aby tento výkon přisoudila "kritickému počtu" žen, ale zjistila, že společnosti s vysokou genderovou diverzitou ve vedení měly tendenci se velmi dobře umísťovat v hodnocení kvality managementu a organizace.

Mateřská brzdí kariérní postup?

Ekonomové ale tvrdí, že spojení mezi výkonem a ženami ve správních radách je méně zřejmé. Správní rady totiž hlavně dohlíží a radí vedoucím pracovníkům a vysokým manažerům, kteří jsou stále z drtivé většiny muži. Zákon o kvótách má mezitím i jiné nezamýšlené důsledky. "Zlaté sukně," jak média nazývají vyhledávané norské businessmanky, na sebe mnohdy berou hned několik správních závazků. PosleCentra pro korporátní diverzitu, drží elitní skupina 70 žen více než 300 správních míst. Někteří tvrdí, že 46 týdnů norské placené mateřské pro matky (otcové dostávají 10 týdnů) ve skutečnosti znevýhodňuje ženy, které aspirují na seniorská managerská místa. Jiní míní, že ženy jsou méně ochotny obětovat čas trávený s rodinou. Studie publikovaná loni dvěma švédskými ekonomy naznačila, že roční či delší placené rodičovské volno ztěžuje kariérní postup. Tato studie zjistila, že ženy tvoří 27 až 32 procent manažerů ve Skandinávských zemích, v porovnání s 34 až 43 procenty v Austrálii, Británii, Kanadě a Spojených státech, kde je mateřská dovolená kratší.