Krize odvolila. Masivně. Francouzi, jak je vidno, nepodlehli demokratickému rozčarování a v neděli 22. dubna se k urnám vypravili ve vysokém počtu [volební účast dosáhla 79,47 %].. Nízká volební účast, která v posledních letech provázela ‚mezivolby‘ (evropské nebo místní), se zde neprojevila.

Prezidentské volby ve skutečnosti potvrdily, že v našem institucionálním systému mají mezi volbami „královské postavení“. Lze to považovat za důsledek a zároveň nejlepší výraz prezidencializace našeho politického režimu, jíž už dříve nahrálo přijetí systému pětiletého funkčního období a synchronizace prezidentských a parlamentních voleb. Hyperaktivní Nicolas Sarkozy pak koncentrací moci během své vlády dodal této tendenci na síle.

Silná mobilizace Francouzů je nicméně spíše výrazem zmatku, neřku-li pobouření v reakci na krizi, nežli nadšení z předložených návrhů. Současný nájemník Elysejského paláce a kandidát na nástupnictví po své vlastní osobě se obával toho, aby se z prvního kola voleb nestalo referendum proti Sarkozymu. Nicméně právě na to došlo: odstupující prezident nedokázal znovu shromáždit své voliče z roku 2007 a vyjít z prvního kola vítězně.

Zdvořile, nicméně důrazně hodlají Francouzi vykázat po vzoru národů arabského světa svého prezidenta z jeho postu. „Vyhoďte stávající!“ [„Sortez les sortants!“, původně populistický slogan krajně pravicového politika Pierra Poujoda]: krize v posledních letech tento slogan ve většině evropských zemí zlegitimizovala. Ve Francii vyslali naši spoluobčané svůj vzkaz především mohutnou podporou Marine Le Penové. Historický úspěch předsedkyně Národní fronty (více než 18 % hlasů) je bezpochyby hlavní událostí nedělních voleb.

Krajně pravicová strana překonala další mezník. Svou osobností, stylem a předloženými návrhy dokázala dcera zakladatele Národní fronty stranu oddémonizovat a završit tak proces započatý před několika lety. Podařilo se jí lépe než Jeanu-Lucu Mélenchonovi [kandidát radikální levice] surfovat na vlně obav lidových vrstev nejvíce postižených krizí a vydělat na protestních hlasech voličů hledajících silnou rétoriku. Jisté je, že tím její cesta nekončí. Buď jak buď, definitivní vítěz voleb z 6. května ji bude muset brát v potaz.

Z odporu proti Sarkozymu těžil i François Hollande, vítěz prvního volebního kola. Reflex „taktické volby“ zafungoval v neprospěch šéfa Levicové fronty, ale i Françoise Bayroua [kandidát politického středu]. Skutečně růžovou záplavu ale také nepřinesl [růžová je barva socialistů]. Levice vyšla z prvního kola posílena, zcela jista vítězstvím si ale být nemůže.

Dnešní pondělí začíná další kampaň, jak řekl v neděli večer Nicolas Sarkozy. V druhém kole se budou oba kandidáti na prezidentský úřad snažit dostat na svou stranu Francouze, kteří se nechali zlákat protestní rétorikou, zejména pak rétorikou Marine Le Penové. Nejlepším řešením přitom není její diskurs převzít k vlastním účelům, ale najít skutečnou odpověď na obavy, respektive pobouření jejích voličů.