Další rozpory vyvstanou, jakmile si položíme otázku s velkým „O“, tedy co vlastně chceme s Evropou dělat. Je to naléhavá otázka, kterou je v politické debatě načase si klást. Toto téma v sobě totiž nese i možnost radikální změny poměru sil na politické scéně.

Geert Wilders v tom předně spatřuje příležitost pro sebe sama. Nicméně neexistuje důvod, proč by na výzvu nemohly zareagovat i ostatní strany a dokázat tak, že budoucnost Nizozemska tkví v posílení evropské spolupráce. Znamenalo by to rovněž příležitost pro středové strany stát se opět důležitým aktérem politické scény, a přispět tak k tomu, že tato země bude spravovatelná.

Pokud se v nadcházejících volbách podaří zbrzdit politickou rozdrobenost a odklon voličů k politickým extrémům, bude na současné nizozemské krizi přece jen něco přínosného. Ale s takovou možností může přijít jen nenapravitelný optimista. Předběžné signály totiž nevěstí nic dobrého. Zdá se, že nic nenasvědčuje tomu, že se politika vydá na cestu k vytvoření stabilní a koherentní koalice. Spíše bychom měli v tomto ohledu počítat s ještě větším tříštěním a nestabilitou.

Za deset let – od roku 2002 – se v naší zemi vystřídalo pět vlád. V tomto období z politické scény téměř vymizel střed. Dokonce ani tři největší tradiční politické strany dohromady – PvdA [sociální demokraté], CDA [křesťanští demokraté] a VVD [liberálové] – nepochybně nezískají v parlamentních volbách [které by se mohly konat v září] většinu.

Za všechno může Evropa

Mezitím jsme měli možnost vidět různé úkazy. Geert Wilders na vysvětlenou svého podivného chování 21. dubna v Catshuis [sídlo předsedy vlády] prohlásil, že původcem všeho zla je Evropa. V jeho očích to byl Brusel, kdo donutil „koalici tolerance“ [CDA-VVD-PVV] k dalším významným škrtům. Toto prohlášení je sice jasným nesmyslem, nicméně stojí za to mu věnovat pozornost.

Populisté z PVV dělají z Evropy obětního beránka. V následujících měsících tedy budeme mít postaráno o předvolební kampaň na vysoké úrovni. Co se týče ideologie této nacionalistické strany, dává její strategie smysl. Podivný míchaný salát PVV – která je velice napravo ve společenských otázkách a velice nalevo v otázkách zachování státu blahobytu – má jednoho logického protivníka: Brusel.

Brusel po nás vyžaduje, abychom dodržovali dohody o volném pohybu pracovních sil, který z pohledu PVV představuje hrozbu jak pro stát blahobytu, tak pro čistotu nizozemské společnosti. Geert Wilders dospěl k závěru, že je mnohem snadnější mobilizovat své voliče proti Evropě než proti islamizaci Nizozemska.

Být či nebýt součástí Evropy

Kvůli špatným zkušenostem v minulosti, stálo téma naší budoucnosti v Evropě v popředí politických kampaní naposledy roku 2005, kdy Nizozemí v referendu zamítlo smlouvu o Ústavě pro Evropu. Geert Wilders to chce napravit a je třeba doufat, že se mu to povede. Politické síly se totiž stavějí jinak k Evropě než ke klasickým tématům, jakým je (národní) hospodářství. Tradiční rozdělení na levici a pravici je tedy do značné míry překonáno.

Další rozpory vyvstanou, jakmile si položíme zásadní otázku, tedy co vlastně chceme s Evropou dělat. Je to naléhavá otázka, kterou je třeba si v politické debatě klást. Toto téma v sobě totiž nese i možnost radikální změny poměru sil na politické scéně.

Geert Wilders v tom předně spatřuje příležitost pro sebe sama. Nicméně neexistuje důvod, proč by na výzvu nemohly zareagovat i ostatní strany a dokázat tak, že budoucnost Nizozemska tkví v posílení evropské spolupráce. Znamenalo by to rovněž příležitost pro středové strany stát se opět důležitým aktérem politické scény, a přispět tak k tomu, že tato země bude spravovatelná.